V pražském Národním divadle mají premiéru Chytračka a Měsíc
Carl Orff je znám zejména jako autor kantáty Carmina Burana. Vytvořil ale i operní pohádky Chytračka a Měsíc, které v režii Jiřího Nekvasila a v hudebním nastudování dirigenta Zbyňka Müllera uvádí v premiéře pražské Národní divadlo.
V operách Chytračka a Měsíc zpracovává Carl Orff formou zábavného lidového divadla dvě pohádky bratří Grimmů - o chytrém selském děvčeti, které uhodne jakoukoli hádanku, a o Měsíci, který si pošetilí lidé navzájem kradou, aby ho nakonec svatý Petr pověsil na oblohu, mimo dosah jejich všetečných rukou. Orffovým záměrem bylo ušlechtilým způsobem pobavit a vzdělat, a to spíše dospělé publikum. Pod hudebním nastudováním nové inscenace obou oper v Národním divadle je podepsán dirigent Zbyněk Müller. Spojení nevinného dětského světa se zkažeností světa dospělých se podle něj jeví jako velmi přitažlivé a originální. A originální je prý i Orffův hudební jazyk: „Orff má svůj styl vycházející z údernosti mluveného slova, kterou rozvinul do netušených rozměrů.“ K interpretaci podle dirigenta v tomto případě není žádný univerzální klíč ani pomoc.
Partitury obou oper v sobě skrývají i několik nástrahOd poslední premiéry Orffovy Chytračky v Národním divadle uplyne letos 35 let, zatímco Měsíc nebyl na naší první operní scéně dosud uveden nikdy. Novou inscenaci připravil režisér Jiří Nekvasil: „Každá ta pohádka je jiná. Chytračka je bez nadpřirozených bytostí, je to příběh o chytré ženě, jakási anekdota, v níž nejsou žádná kouzla. Zatímco Měsíc je pravý opak. Tam je výchozí situace, že v jedné vesnici mají Měsíc na dubu a je možné ho ukrást, převést jinam, s jeho částmi se pohřbít a probudit se v podsvětí. To je velice bizarní historka, která je také autorem traktována velice zvláštním způsobem, protože přechází z prostoru do prostoru a pracuje s jakousi stylizací.“
I proto, když režisér Jiří Nekvasil stál společně se scénografem Danielem Dvořákem a kostýmní výtvarnicí Simonou Rybákovou před úkolem převést tyto opery na scénu, rozhodl se vytvořit dva úplně kontrastní jevištní světy. V Chytračce je to pojetí artistní, odkazující na avantgardy 20. let minulého století, ale jak podotýká Jiří Nekvasil, také na op-art 60. let. V případě Měsíce se inscenátoři rozhodli využít estetiky někdejší NDR, protože tento svět měl podle Jiřího Nekvasila takovou zvláštní bakelitovou estetiku neestetiku.
