Vltava připomene vystoupení BBC Symphony Orchestra na Pražském jaru

Na programu byly skladby Colina Matthewse, Bély Bartóka a Sergeje Prokofjeva. Byl to jeden ze dvou koncertů BBC Symphony Orchestra, které byly součástí programové nabídky letošního Pražského jara. Záznam druhého pražskojarního koncertu britských rozhlasových symfoniků s díly Leoše Janáčka, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena odvysíláme v pondělí 27. června.

Čtěte také: Záznam zahajovacího koncertu, Má vlast pod taktovkou Paava Järviho

Britští rozhlasoví symfonikové v čele se svým šéfdirigentem Sakarim Oramem přijeli do Prahy se dvěma koncertními programy, jejichž dramaturgie byla sestavena podle jasného klíče. V úvodu obou večerů zazněla skladba národní - českým reprezentantem byla Balada blanická Leoše Janáčka, druhý koncert otevřela česká premiéra skladby Colina Matthewse s názvem Traces Remain čili Stopy zůstávají, která ukázala, co aktuálního hýbe současnou britskou skladatelskou scénou. Oba koncerty se navíc pyšnily skvělými sólisty - vítěz loňské hudební soutěže Pražského jara Sang Yoon Kim zazářil v Mozartově slavném klarinetovém koncertu, druhý večer ozdobila temperamentní ruská houslistka Alina Ibragimova. Oba večery vyvrcholily symfonickou tvorbou a to pozoruhodným srovnáním pátých symfonií Ludwiga van Beethovena a Sergeje Prokofjeva.

Inspirace událostmi druhé světové války

Šéfdirigentem britských rozhlasových symfoniků Sakari Oramo nachází v uváděných dílech dva společné jmenovatele: „Dějiny a hudba. Ve skladbě Colina Matthewse Traces Remain nalezneme části děl, která nebyla nikdy dokončena. Jsou to v podstatě stopy, které zůstávají. Jsou to různé skici, různé kousky a vzájemně se prolínají celým tím dílem s vlastní Matthewsovou hudbou a dohromady tak tvoří jedno kompletní dílo. Co se týče Bély Bartóka a jeho druhého houslového koncertu, tak ten také souvisí s historií. V době, kdy byl napsán, už Bartók žil mimo Maďarsko, ale toužil se vrátit zpět do vlasti. Nicméně, bylo to před tím, než vypukla druhá světová válka a bohužel se mu pak už nikdy nepodařilo vrátit. Cítíme, jak celým tím dílem prochází skladatelova touha po Maďarsku, po maďarské kultuře a prostředí. A co se týká páté symfonie Sergeje Prokofjeva, ten byl v trochu jiné situaci. V té době už byl zpět v Sovětském svazu a byla mu slibována jistá perspektiva. Nakonec ale, jak víme, zůstalo jen u slibů, realita byla velmi odlišná. A zejména, když vypukla druhá světová válka, tak tím Prokofjev začal velmi trpět a napsal toto dílo. Nicméně, nenazval bych je válečnou symfonií. Je to symfonie, která nepopisuje válku jako takovou, ale spíše pocity, které jsou s válkou spojené.“

BBC Symphony Orchestra zaujímá výsadní postavení v britském hudebním dění již od dob svého založení v roce 1930. Orchestr, který se výrazně zaměřuje na hudbu 20. století a také hudbu současnou, je nedílnou součástí slavného londýnského festivalu klasické hudby BBC Proms a vedle pravidelné spolupráce s BBC Radio 3 se také prostřednictvím řady inovativních edukativních programů snaží soustavně přibližovat klasickou hudbu širší veřejnosti. Díky několikaleté spolupráci s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, který v současné době zastává post čestného dirigenta, má tento orchestr ve svém repertoáru řadu děl českých autorů, přičemž právě za nahrávku Sukových symfonických básní Praga a Pohádka léta získal v roce 2013 prestižní ocenění Gramophone Award.

Skladba složená ze skladeb skladatelů

BBC Symphony Orchestra má již od dob svého založení silnou vazbu na 20. století a hudbu současnou, jejíž autory soustavně propaguje. Nejinak je tomu i v případě Colina Matthewse, jehož orchestrální skladba Traces Remain vznikla právě na objednávku orchestru, který ji pod vedením Sakariho Orama v roce 2014 premiéroval. Matthews v této kompozici pracuje s citacemi, stopami děl slavných skladatelů. Najdeme zde odkazy na Mahlerovu nedokončenou Desátou symfonii, Sibeliovu „ztracenou“ Osmou symfonií, Schönbergovu instrumentaci Beethovenovy Adelaidy nebo na loutnovou skladbu Roberta Johnsona určenou pro jednu z her Williama Shakespeara. Tento materiál Matthews prokládá svou vlastní hudbou, jež má ve výsledku velmi silný, téměř až hypnotický charakter: „Když jsem skladbu skládal, bylo to pro mne něco úplného nového, protože to bylo poprvé, co jsem použil přímé citace hudby jiných skladatelů. Společně s kousky děl Mahlera nebo Sibelia jsem se snažil vytvořit něco, k čemu by bylo dobré se vracet. Pokud bych osobně chtěl, aby po mně něco zůstalo, nějaká ta stopa, tak by to asi byla určitá míra orchestrální kompetence. Zkrátka schopnost něco takového vytvořit. Pokud by zde po nás mělo opravdu něco zůstat, tak bych chtěl, aby to byl tento pocit v posluchačích a v publiku: chtít to slyšet opakovaně. Protože - jak v tomto díle naznačuji – je toho tolik, co je možné objevovat, když si to poslechnete znovu a znovu.“