Žačka Leonarda Bernsteina přijela dirigovat Českou filharmonii

18. duben 2014

Jedna z mála žen-dirigentek světového formátu, Marin Alsop, je v Praze. Dnes v Rudolfinu s ní Česká filharmonie představí program sestavený z děl Igora Stravinského, Samuela Barbera a Aarona Coplanda.

Žena-dirigentka je v hudebním světě stále neobvyklým úkazem. Přesto se čas od času objeví. Jednou z nepřehlédnutelných ženských výjimek je Marin Alsop. Americká hudebnice se narodila v New Yorku, kde vystudovala několik prestižních hudebních škol. Svou profesionální kariéru začala v roce 1989. Poté, co jako první žena získala Kusevického

Cenu od Hudebního centra v Tanglewoodu, stala se žačkou legendárního skladatele a dirigenta Leonarda Bernsteina. Alsop v průběhu kariéry vedla řadu předních amerických těles, v roce 2007 ale natrvalo zakotvila u Baltimorského symfonického orchestru. Je držitelkou řady prestižních ocenění. V roce 2010 byla uvedena do Americké síně slávy klasické hudby a o rok později ji britský deník The Guardian zařadil mezi „Deset nejvýznamnějších žen planety“. Marin Alsop přijela do Prahy na pozvání České filharmonie, se kterou dnes naposledy v Rudolfinu představí program sestavený z děl Igora Stravinského, Samuela Barbera a Aarona Coplanda. S Marin Alsop se před jedním z pražských koncertů setkala redaktorka Markéta Kaňková.

Jaké to pro vás je, zastávat vůdčí pozici v převážně mužském hudebním světě?

Není to pro mě nijak zvláštní nebo divné, pro mě osobně to není žádný problém.

Znamená to, že jste se za svou kariéru nikdy nesetkala s předsudky nebo těžkostmi kvůli tomu, že jste žena?

Myslím, že je velmi těžké říct, jestli se něco děje proto, že jste žena. V životě jsem ale samozřejmě prošla situacemi, které by se podle mne nestaly nebo by se odehrály jinak, kdybych nebyla žena. Pro mě je ale důležité dělat svou profesi nejlépe, jak umím. Hudebníci většinou nemají problém s tím, že je vede žena. Nikdy jsem s nimi neměla problémy.

Je na druhou stranu pravda, že oblast vážné hudby je velice konzervativní. Stále se setkávám s tím, že jsem první ženou, která v této oblasti podniká určité věci. Což je na počátku 21. století trochu smutné. Samozřejmě bych byla raději, kdyby pro ženy neexistovaly žádné stropy, žádná omezení. Ale ona existují. Já se o těchto hranicích a omezeních snažím mluvit a pomáhat dalším generacím žen.

Marin Alsop řídí Symfonický orchestr BBC na BBC Proms 2013:

Myslíte si, že ženy-dirigentky přistupují k hudbě jinak?

Každý člověk přistupuje k hudbě individuálně, po svém. Nemyslím si, že když někdo poslouchá hudbu, je schopný rozlišit, jestli dirigoval muž či žena. Mám příhodu se svým učitelem Leonardem Bernsteinem: jednou jsem dirigovala a po koncertě jsem za ním šla do auditoria, kde koncert poslouchal. Seděl tam zadumaný se zavřenýma očima. Zeptala jsem se ho: „Mistře, jste v pořádku?“ On řekl: „Nechápu to, když zavřu oči a poslouchám, nikdy bych neřekl, že jsi žena.“

Jak moc váš život i profesionální dráhu Leonard Bernstein ovlivnil?

03104837.jpeg

Velice mě ovlivnil, poprvé jsem ho viděla dirigovat, když mi bylo devět nebo deset. Kvůli němu jsem se rozhodla být dirigentkou, později jsem se stala jeho žačkou – bylo to pro mě velké bohatství. Byl velmi emocionální, ale zároveň vysoce intelektuální. Byl to nejen neskutečný hudebník, skladatel a dirigent, ale i myslitel a humanista. O všem, nejen o hudbě, mluvil s ohromnou vášní. A věřil v to, že je třeba bojovat za důležité věci. Byl to skvělý člověk ve všech ohledech.

S Českou filharmonií provedete v Rudolfinu program sestavený z děl Igora Stravinského, Samuela Barbera a Aarona Coplanda. Jak jste k této dramaturgii dospěla? Sestavení koncertního programu je vždy otázka vyjednávání s orchestrem. Sestavení programu pro vystoupení s Českou filharmonií pro mě byla výzva. Protože většinu repertoáru, který jsem navrhovala, například Brahmse nebo Mahlera, Česká filharmonie nedávno hrála. Proto mě požádali, jestli bych nemohla s orchestrem udělat něco amerického. Navrhla jsem Coplanda. Minule jsem s Českou filharmonií hrála Stravinského Svěcení jara, tak jsem si řekla, že zařadit tohoto skladatele na program, by nebyl špatný nápad. Mluvila jsem se sólistou, houslistou Jamesem Ehnesem, který chtěl hrát Samuela Barbera. Takže jsme nakonec ze dvou třetin sestavili americký program.

Jako dirigentka jste vedla řadu světových orchestrů. Má Česká filharmonie v porovnání s nimi nějaká specifika?

Snažím se vyhnout všem stereotypům ve vnímání i hodnocení orchestrů. Proto nemohu říct, jestli má Česká filharmonie nějakou specifickou českou kvalitu. Myslím si, že Česká filharmonie je v přechodové fázi. Někteří hráči odcházejí do důchodu, jiní přicházejí. Takže vidím, jak se orchestr personálně proměňuje. To jsou pro orchestr často ty nejzajímavější a nejdůležitější momenty. Protože se mohou obnovovat a znovu utvářet. Nacházet způsoby, jak mohou být pro společnost potřební. Proto mě velmi zajímá, jak se Česká filharmonie, ale i česká hudba bude v průběhu příštích let dál vyvíjet.

autoři: Karel Kratochvíl , Markéta Kaňková
Spustit audio