12 × 3 básně Jiřího Koláře

22. červen 2016

Pozoruhodný experiment uspořádal básník Miroslav Olšovský v pražské kavárně Fra. Do domovského prostoru stejnojmenného nakladatelství sezval jedenáct svých kolegů a nechal je postupně číst tři básně Jiřího Koláře. Hosté i sami interpreti tak měli možnost zkoumat, jak se každá další interpretace liší od té předchozí a jak působí neustále opakování téhož textu.

Protože se celý večer vázal k osobnosti Jiřího Koláře, přečetl na úvod Miloslav Topinka text z jeho knihy Očitý svědek. Jde o Kolářův zápis z 1. ledna roku 1949. Podstatnými Kolářovými texty byly ale pro tentokrát tři jeho básně: Večeře, Královna lesa a Říct či neříct.

03654975.jpeg

Ty, stejně jako osobnost samotného Jiřího Koláře volil Miroslav Olšovský: „Jiří Kolář, to je moje osobní láska, na něm jsem ´vyrostl´, hlavně na jeho výtvarné tvorbě, na jeho kolážích a potom jsem si říkal, že by bylo dobré vybrat básně, které jakýmsi způsobem korespondují s výtvarnou tvorbou. Ty básně jsou jednak typograficky zvláštní, a také jsou složené ze samostatných částí a připomínají koláže.“

Pak sedni
a napiš o tom báseň
a
čekej mladíka
s tupým pohledem
V hale si tě vyzvednou
jiní dva
vyvezou
a zavedou
do dveří bez čísla
kde bude stůl
tři židle
psací stroj
a telefon
(Básně ticha, 1970 vytištěno, ale zakázáno, 1994)

Básně se pak dostaly do rukou všem zúčastněným básníkům K interpretaci si mohli zúčastnění interpreti zvolit jednu, dvě nebo všechny tři a přečíst je v libovolném seřazení. Pořadí samotných interpretů rozhodl los. Z různých koutů kavárny se pak začala ozývat Kolářova slova. Prvním, kdo se do jeho básní začetl, byl Michal Maršálek. Po něm se postupně střídali další a básně se dočkaly řady nejrůznějších interpretací. Četl například Petr Maděra. Ladislav Čumba svým projevem dokonale vystihl humornou stránku Kolářových básní. Josef Straka se rozhodl pro výraznou dramatickou interpretaci a Vít Janota básně interpretoval s naléhavostí. Básní Jiřího Koláře se chopil také Tomáš Hudec, který přiznal, že si celým konceptem nebyl úplně jistý. S originalitou sobě vlastní k básním přistoupil Jaromír Typlt. Do prostoru kavárny si postavil notový stojan a svou recitaci doprovodil podivným hudebním nástrojem - jakousi trubicí s gumovým šlahounem.

Spustit audio