Nové knihy

Nakladatelství Fra vydalo prózu belgického spisovatele Jeana-Philippa Toussainta. Čelný představitel literárního minimalismu či tzv. nového nového románu je u nás dobře znám, je to jeho již sedmá kniha přeložená do češtiny. Tentokrát jde o autorův debut z roku 1985 s názvem Koupelna. Hrdina příběhu, jakkoli obě slova tu nezní moc případně, se rozhodl trávit svůj život převážně v koupelně. Ve vaně si čte, poslouchá fotbalové přenosy z rádia, celé hodiny pozoruje prasklinu na zdi či rozmary počasí za oknem. „Jsou dva způsoby, jak přes okno pozorovat déšť," říká vypravěč. „První spočívá v upírání pohledu na jakýkoli pevný bod v prostoru a sledování, jak ve vybraném místě prší... Druhý znamená sledovat očima dráhu jediné kapky od chvíle, kdy vnikne do zorného pole, až do okamžiku, kdy se její obsah rozptýlí na zemi. Tak je možné si představovat, že pohyb, zdánlivě tak bleskurychlý, tíhne v podstatě k nehybnosti..." Nehybnost, resp. nedějovost provází celý tento text, a to přesto, že protagonista svou dobrovolnou klauzuru občas i opustí. Motivem tohoto popření podstaty románu, v němž se vlastně nic neodehraje a hlavní postava se nikam neposune, se stala jemně ironická polemika s moderní literaturou, ale také hledání nových možností prózy. Rezignace na zápletku a dějové zvraty nabízí na druhé straně možnost zpomalení, ztišení, meditace i „zaměření na detail jako jediný prvek v románu, který lze jakžtakž prohlásit za jasný, věrohodný a dejme tomu neměnný", jak píše v doslovu překladatelka Jovanka Šotolová.

Z dalších knižních novinek připomeňme např. studii literárního teoretika Jiřího Kotena Jak se fikce dělá slovy. Odpověď na otázky po principech spisovatelova vyprávění a čtenářova porozumění tomuto aktu se podle autora symbolicky skrývá v bájné formuli „bylo nebylo". Čtenář ví, že čte fikci způsobem, jako by četl vyprávění o tom, co se skutečně přihodilo. Tato dualita nám umožňuje nad zobrazovaným světem prožívat autentické emoce, avšak trochu jiného řádu, s odstupem a nadhledem, což lze využít i pro porozumění světu jako takovému. Knihu vydalo nakladatelství Host.

Nakladatelství Perplex nabízí pod titulem Živorodky novou básnickou sbírku Ireny Šťastné. Po předchozím svazku Všechny tvoje smrti, kde autorka rozjímala nad lidskou konečností, směřuje její nový opus už svým názvem naopak k životu a zrození. Ale každý začátek má v patách i svůj konec: „Takhle to začalo. Kolem chrastily vlaky. / Pak večer na všechno cákl tmu... /.../ Dům ztichl tichem rybích skřelí. / Je to jiné. Tak jiné / že nelze zavzlykat," píše Irena Šťastná.

Na závěr jsem si nechal fotografickou publikaci Orbis Artis, představující průřez dílem Jaroslava Brabce. Tvůrce, známý veřejnosti spíše jako filmový režisér a kameraman než fotograf, se více než třicet let věnuje portrétování českých výtvarných umělců. Černobílé nearanžované momentky prozrazují tichého pozorovatele a trpělivého dokumentaristu, jenž přináší nevšední konfrontaci několika generací výtvarníků s jejich dílem i dílnami. Knihu vydalo nakladatelství Torst.