„Tak lezavá zima a tak hrozná doba“
Kniha Cesta pouští je románový příběh o dospívání, hledání identity a ztrátě iluzí. Jeho autor, česko-izraelský spisovatel Ota B. Kraus žil v Praze, kde také v roce 1948 vyšla jeho jediná česky psaná kniha, Země bez Boha. O rok později emigroval s manželkou Ditou do Izraele a další díla jsou psána anglicky.
„Tak lezavá zima a tak hrozná doba,“ bručel stařec. „Němci se nám dostali pod kůži a drží nás za krk. Dneska píšou v novinách, že nás do tý šlamastiky dostali Židi. Ale než jsem šel dneska do práce, povídal jsem ženě, jak by za to mohli Židi, když to udělali Němci a žádnej jinej. Ty lidi v novinách si snad myslej, že jsme všichni hloupí jako štoudve.“
Cesta pouští jako skladba příběhůHlavní hrdina knihy, Štěpán, dospívá a zároveň dozrává, poznává, že to, co si vysnil, co se jevilo jako „krásná představa“, může být něčím zcela opačným, „záludnou ideologií“. „V románu je několik příběhů,“ doplňuje překladatelka Alice Marxová, „během svého zrání prožívá hlavní hrdina různé typy deziluze.“
Štěpán získává zkušenost s nacismem, s vyloučením ze společnosti. S tím se pojí jeho deziluze z první lásky. Další příběh líčí deziluzi z marxistické ideologie, ke které se rozhodne přihlásit, a dokonce kvůli tomu cestuje do Sovětského svazu: „Zjistí ovšem, že jak nacistická, tak stalinská ideologie si v krutosti nijak nezadají. Při jeho návratu se rozvíjí další příběh, ve společnosti haličských chasidů. Několik dnů prožije na chasidském dvoře.“ doplňuje překladatelka.
Unikátní literární zpracování tematiky sionismuPo návratu do Čech hrdina knihy, jehož osobnost má výrazné biografické prvky autora, vstupuje do sionistického hnutí, „absolvuje přípravu na život v Palestině,“ říká Alice Marxová, „což představovalo pobyt na statcích mimo Prahu, kde se mladí Židé, kteří byli vyloučeni ze škol, učili zacházet se zemědělskými nástroji, studovali hebrejštinu, zpívali sionistické písně a představovali si, že nabyté zkušenosti po válce využijí, odstěhují se do palestiny a začnou nový život.“
Ota B. Kraus (1921-2000) Narodil se v Praze roku 1921. Od roku 1942 byl vězněn v Terezíně, Osvětimi-Březince a Schwarzheide. V tzv. rodinném táboře v Březince byl jedním z asi 50 opatrovníků v dětském bloku. Po návratu do Prahy se oženil s dívkou, která zastávala v dětském bloku funkci knihovnice pro hrstku dětských knížek, Ditou („osvětimskou knihovnicí“), už tehdy nadanou malířkou a pianistkou. V roce 1949 emigrovali do Izraele. Ota pracoval i s manželkou nejdříve v kibucu, poté vyučoval angličtinu a literaturu na jedné z největších středních škol v Izraeli, nakonec se věnoval literatuře a profesionálně grafologii.
