30 let čekala, než napsala o vraždě Thatcherové

1. červen 2016

Jedno letní přátelství malých holčiček, výlet spisovatelky na čtení nebo setkání s vrahem ve vlastním bytě. Příběhy Hilary Mantelové nabízejí nejrůznější vztahy v mnoha prostředích. Kniha „Zavraždění Margaret Thatcherové a jiné povídky“ vychází v nakladatelství Argo.

Britská autorka Hilary Mantelová na sebe české čtenáře upozornila především prvními dvěma díly trilogie o Thomasi Cromwellovi. Knihy „Wolf Hall“ a „Předveďte mrtvé“ měly ale obrovský úspěch nejen u nich. Za oba díly získala v letech 2009 a 2013 prestižní Man Booker Prize. Stala se tak jeho první dvojnásobnou ženskou držitelkou a vůbec poprvé také cenu získalo pokračování již oceněného titulu.

Tentokrát se Mantelová v českém literárním světě představuje jako povídkářka. Její kniha nazvaná „Zavraždění Margaret Thatcherové a jiné povídky“ nabízí hned jedenáct krátkých textů. Od tudorovských dob se v nich obrací do současnosti nebo nedávné minulosti.

Jak tato kniha zapadá do tvorby Hilary Mantelové?

Michala Marková, překladatelka: Její styl je niterný, jakoby seděla vypravěči v hlavě a nahlížela děj jeho očima. Jakoby se automaticky počítalo s tím, že čtenář ví to samé co vypravěč. Je v pořádku, že zůstává spousta věcí skrytá a k domýšlení – ale je to problém pro překladatele, který by měl vědět o něco víc než čtenář.

V této povídkové knize jde nejdál k 80. létům. Jak umně se pohybuje v současném prostředí?

Na mnohých povídkách je dost poznat, že vycházejí z jejích vlastních zážitků. S tím souvisí i titulní povídka, která vyšla z osobního zkušenosti autorky. Zhruba před třiceti lety žila ve Windsoru v bytě, ze kterého je výhled do zahrady soukromé nemocnice, kde se léčila Margaret Thatcherové. Hilary Mantelová se jednou podívala z okna a zjistila, že se v té zahradě prochází nechráněná britská premiérka. Mantelovou napadlo, že kdyby na jejím místě byl někdo jiný, je Thatcherová už mrtvá. Trvalo jí třicet let, než tento nápad zpracovala do povídky.

Margaret Thatcherová se v britské literární tvorbě objevuje opakovaně, máte pocit, že Mantelová s tímto motivem pracuje jinak než ostatní autoři?

Napadá mě například Linie Krásy Alana Hollinghurst, která se tímto obdobím také zabývá. A byla by toho určitě spousta. Margaret Thatcherová nebyla v určitých vrstvách anglické společnosti příliš oblíbená. Hilary Mantelová možná došla v imaginárním řešení toho problému nejdál (smích). Musím ale říct, že tato neuvěřitelně silná povídka pro mě není ani tak povídkou politickou, jako spíš příběhem o paralelních realitách a blízkosti smrti. O situaci, kdy je někdo v posledních okamžicích před smrtí zároveň mrtvý i živý.

Nacházíte v dalších povídkách styčné body, které je spojují?

03640490.jpeg

Většinu z nich spojuje téma prolínání dvou světů. V úvodní povídce „Promiňte, že ruším“ zúročila Mantelová svůj pobyt v Saudské Arábii, kde strávila několik let s manželem. Promítá se tam svět západních žen, do kterého vtíravým způsobem proniká jistý Pákistánec. Další pro mě velice silnou povídkou je ta poslední „Kurz angličtiny“. Je to příběh imigrantky, která se živí jako služka. Za terč svého běsnění si ji vybere syn bohaté londýnské rodiny, kde pracuje. A ještě jedno téma na mě z povídek vyskakuje: stísněnost prostoru a tísnivá atmosféra.

Přeložila jste i předchozí dvě knihy Hilary Mantelové. Dají se pojmenovat její jazyková specifika?

Má poměrně úsporný a přesný jazyk. Situaci nebo člověka dokáže popsat naprosto přesně jen několika slovy. Hledání synonym a ekvivalentů bylo pro mě často poměrně zapeklité. A zvlášť v tudorovských knížkách zatajovala, kdo vlastně mluví. Pracuje občas tak zvláštním způsobem s osobními zájmeny, že jsme si s redaktorem Viktorem Janišem strašně lámali hlavu, kdo vlastně v dialogu právě promlouvá. Uklidnilo mě, když jsem zjistila, že stejný problém měli i čtenáři originálu a že jde o záměr nebo autorskou metodu. U překladu těchto povídek jsem si naštěstí mohla dovolit ten luxus, že jsem se na problematická místa mohla zeptat samotné autorky. Ta mi vyčerpávajícím způsobem a velmi mile odpověděla.

autoři: Karel Kratochvíl , Klára Vičíková
Spustit audio