Nové knihy - 20. října

Nakladatelství Akropolis vydalo soubor publicistických textů autorské dvojice Zdeny Bratršovské a Františka Hrdličky. Žeň jejich esejů, článků a kritik z minulé dekády vychází pod názvem Soumrak utopií. A stejně jako je široký rozptyl umělecké činnosti tohoto tvůrčího tandemu, zahrnující poezii, prózu a drama, i jejich publicistika se rozlévá do různých oblastí a témat. Autoři sledují kupř. svět médií, pedagogiku, medicínu, životní styl, hudbu a především literaturu. Kunderovský nádech má jejich kontroverzní úvaha Lyrika jako národní fenomén. „I když se básníkům posmíváme, i když prohlašujeme, že jejich výtvory nečteme, cítíme, že je to lidský druh, k němuž bychom se měli chovat se stejnými ohledy jako k dětem či k nemocným. To vše činí z českých básníků zvláštní sociologický fenomén," píší autoři snažíce se odpovědět na otázku, proč se tuzemským básníkům údajně nedaří proniknout do světového kontextu. Stranou zájmu Bratršovské a Hrdličky nezůstal ani fenomén hrdinství či naopak outsiderství, společně uvažují o podílu emocí na chodu demokracie, o hranicích normality a kritické zamyšlení věnují i posledním věcem člověka, na něž nahlížejí se svou příslovečnou skepsí. „Dříve pociťovali lidé smrt jako součást života," píší tvůrci a dodávají, „zatímco dnes jim společnost sugeruje, že smrt je cosi nepatřičného, ne-li neslušného - něco, co přidělává okolním lidem starosti, co zadrhává hladký průběh zavedených programů... Smrt je vlastně bezcennější než průmyslový odpad, neboť tělo se nedá recyklovat."

Z dalších nových knih poslední doby připomeňme např. studii Sociologie zločinu s podtitulem Proč lidé vraždí a jezdí načerno. Sociolog, novinář a spisovatel Jan Jandourek tu zkoumá způsoby a příčiny negativního lidského jednání. Co je přestupek a co zločin? Jak se může společnost bránit a jak má přestupníky zákona trestat? Na tyto otázky odpovídá Jandourkova práce, stojící na křižovatce sociologie, sociální psychologie a kriminologie. Knihu vydalo nakladatelství Portál. Nakladatelství Vyšehrad připravilo publikaci Učitelé a žáci ve středověku, jejímiž autory jsou francouzští historici Pierre Riché a Jacques Verger. V období od 6. do 15. století zkoumají vzdělávací systém v celé jeho šíři - tj. školy klášterní i laické, městské, vesnické, židovské, i středověké univerzity, včetně té pražské. Všímají si, kde, kdy a jak probíhala školní výuka. Jak si žáci i učitelé obstarávaly prostředky k obživě a jaký byl život středověkých mistrů - obchodníků se vzděláním. Knihu přeložili Irena a Bořek Neškudlovi.

Na konec jsem si nechal publikaci Josefa Prokeše Česká folková píseň v kontextu 60. až 80. let 20. století. Kniha popisuje čtvrtstoletí vývoje tuzemského folku od jeho počátků až po zlomový rok 1989. Jádro studie tvoří portréty sedmi výrazných písničkářů té doby: Kryla, Merty, Třešňáka, Hutky, Nohavici, Plíhala a Slávka Janouška. V úvodu autor rozbírá vždy jeden písňový text, který považuje za klíčový pro daného interpreta, a skrze něj postupně proniká do dynamických poetik našich folkových bardů. Knihu vydala Masarykova univerzita.