Marta v roce vetřelce – recenze

Je jí devatenáct a prvního září se začíná svěřovat svému dívčímu deníčku. Jestli to bude dobrý rok, se dozvíme z knihy nazvané Marta v roce vetřelce vydané v brněnském nakladatelství Host. Jestli to bude dobré čtení, se v recenzi pokusila zjistit Milena M. Marešová.

O Martě před tím, než nám dovolí nahlédnout do svého dívčího deníčku, se mnoho nedozvíme. Má po maturitě, a protože psala pěkné slohy, přihlásila se ke studiu literatury na Filosofickou fakultu. Má také mladší sestru a staršího bratra, babičku v domově důchodců - ostatně rodokmen si můžeme prohlédnout v jedné z ilustrací Nikoly Hoření.

S Martou se setkáváme v okamžiku, který by bylo možné nazvat „těsně před startem" - dokončuje brigádu, chystá se k imatrikulaci, je zamilovaná. Její touhy a plány jsou momentální - žádné velké nároky, nikterak dlouhodobé výhledy. Žije se v momentálním horizontu, pije se s kamarády, komunikuje se skrze sociální sítě. Part pro hlavní postavu Petra Soukupová zřejmě vystihla věrohodně. Dívku nikterak ambiciózní, jejíž kritika vysokoškolského prostředí není vedena po linii šíře vzdělávací nabídky, tu odbude lapidárním, že je to „nuda". Soud prostředí je řízen ale jen čistě estetickým prizmatem (cituji): Do školy na desátou, úvodní vítací hodina. Lidi divný, hrozně moc jich má pupínky na tváři. … Je tu holka, která píše s tváří až na papíru, a další, která vyplazuje špičku jazyka. Tlusťoch. Sedí nás tady tak sedmdesát. Mezi nima jestli dva sympatický, a z toho jeden má špinavý triko, takže s rezervou.

To podstatné v knize? Těžko říct. Jizva na Martině tváři? Chystá se na plastiku, ale najednou jako by autorka na tenhle problém zapomněla. Nechtěné těhotenství? Dívka potratí, ale i tahle rána jako by zanechala stopu jen v krátkodobé paměti. Ostatně všechno v tomto roce jedné slečny je „nasázeno" na plošinu bez hloubek a výšek. Předpokládáme, že s partnerem bude problém - a dočkáme se ho - má v Brně rodinu. Očekáváme, že nechodí-li Marta na povinné semináře, bude ze školy vyloučena - ejhle, stane se. Je zřejmé, že kombinace alkoholového opojení a nezajištěného zdroje obživy skončí totální finanční krizí. Ale jsou tu starostliví rodiče, takže k celkovému bankrotu nedojde. Návštěva psychologa a terapeutické skupiny bude záchvěvem naděje a mladá žena nakonec třeba nezmoudří, ale přece jen nahlédne, že i její okolí se potýká s různými, většími či menšími problémy.

Marta Petry Soukupové je v podstatě takový standardní typ z dobré rodiny. Nechybí jí cit, lituje svoji nemohoucí babičku, zachrání štěně odhozené do kontejneru, zároveň si neví moc rady se životem, je tzv. nevyhraněná, nemá zájmy ani cíle. Ovládá obhroublou jízlivost nutnou pro zařazení do její neukotvené generace. Mohla by na tom být lépe, ale jistě by také mohla klesnout ještě hlouběji. Prožije si své, ale nějak se z toho všeho snad dostane. Nehrozí jí oblomovština, ale také se neobrátí v Mirka Dušína či řídících Márinku. Zůstane ve své neměnné konfekční poloze a velikosti.

Marta v roce vetřelce je současnou podobou románu pro dospívající dívky. Nesmí poučovat ani moralizovat, není pro něj potřebný happy end, emoce ani výrazné psychologické prokreslení typu. Šedý stereotyp a nepříliš vzdálený horizont. V tomto směru je výkon Petry Soukupové naprosto vyhovující.