A slovo se stalo obrazem a obraz poezií…

28. červenec 2016

Kdesi na pomezí výtvarného umění a literatury stojí žánr zvaný vizuální poezie. Jak byl definován kdysi a ho lze teoreticky uchopit dnes, zkoumala historička umění Eva Krátká. Před třemi lety editorsky připravila antologii zabývající se tímto problémem. V současnosti na ni navazuje svazkem nazvaným Vizuální poezie s podtitulem Pojmy, kategorie a typologie ve světovém kontextu. Knihu vydalo brněnské nakladatelství Host.

„Vizuální poezie je stejně stará jako lidstvo samo,“ vysvětluje Eva Krátká, „jako písmo samo. Přesto je třeba si uvědomit, že ne všechny tyto projevy mají umělecký charakter, kterým jsem se zabývala. To začíná až koncem 19. století, a potom v období avantgard a především v poválečném období, kdy je velký boom vizuální poezie od konce 50. a ve velkém v 60. a s určitou změnou i v 70. letech minulého století.“

03676221.jpeg

Návraty zájmu o vztah slova a obrazu se dějí periodickyDefinice vizuální poezie je podle Evy Krátké velmi těžká, protože při její formulaci záleží, kdo tuto problematiku sleduje, zda literární vědec, anebo teoretik umění, filozof či umělec sám: „Zajímavé na tom je, že všichni, kteří se podíleli na rozvoji vizuální poezie, z větší části ten pojem zpracovávali i teoreticky.“ Východiskem při bádání byla situace 60. let 20. století: „Nebrala jsem to jako pojem provázející celý vývoj písma ve vztahu k obrazu, ale od doby, kdy pojem charakterizuje i určité mezinárodní hnutí.“

České prostředí jako jedno z nejvýznamnějších center vizuální poezieV evropském prostoru lze najít jistá specifika v zájmu o vizuální poezii, Eva Krátká je ve své knize formulovala a porovnávala je s rysy českého prostředí, které podle ní charakterizovala jistá političnost, což bylo nepochybně dáno také postavením umění v tehdejší společnosti. Publikace doplněná řadou obrazových ukázek předkládá rovněž návrh typologie poetik.

Spustit audio