Ach, tahle prázdnota, ta strašlivá prázdnota Joachima Meyerhoffa budí nadšení čtenářů

4. únor 2016

Herec a režisér Joachim Meyerhoff získal popularitu také jako spisovatel. Na divadelní pásmo o svém dospívání úspěšně navázal dvěma romány. První vyšel v roce 2011 s názvem Alle tote fliegen hoch. O dva roky později autor publikoval volné pokračování - Wann wird es endlich wieder so, wie es nie war. Třetí části, Ach, diese Lücke, diese entsetzliche Lücke, se dočkali němečtí čtenáři právě v těchto dnech.

Jaká elegantní lehkost, jaký vytříbený humor! Joachim Meyerhoff opět nezklamal své čtenáře, ale ani kritiky, všichni jsou bez výjimky spokojení.

V první knize románového cyklu Všichni mrtví vzlétají (Alle tote fliegen hoch), s podtitulem Amerika, vypráví autor o svém pobytu v USA, kde byl v rámci ročního výměnného programu žáků. Pokračováním je román Kdy bude konečně všechno zase takové, jaké to nikdy nebylo (Wann wird es endlich wieder so, wie es nie war, vyšlo česky v roce 2015). Zde líčí své dětství, které prožíval s rodiči a dvěma bratry v prostorách psychiatrické kliniky, ve které byl jeho otec primářem. Zatím poslední autobiografický román - Ach, tahle prázdnota, ta strašlivá prázdnota - věnoval Meyerhoff studiu na herecké škole v Mnichově, během kterého bydlel u svých prarodičů.

03562163.jpeg

Ach, tahle prázdnota, ta strašlivá prázdnota (Ach diese Lücke, diese entsetzliche Lücke)Titul knihy si spisovatel vypůjčil z von Goethova Utrpení mladého Werthera. Jedním z důvodů byl pravděpodobně fakt, že po absolvování herecké školy Werthera dramatizoval a prakticky s ním kočoval po Německu. Dalším důvodem je smrt obou prarodičů a prázdné místo, které po nich zbylo. Ale k tomu dojde ale až na konci románu. Předchází více než tři sta stránek vtipného, citlivého, sebeironického textu. Joachim Meyerhoff během studia bydlí ve vile v luxusní mnichovské čtvrti u babičky - bývalé herečky a dědečka - emeritního profesora filozofie.

Joachim Meyerhoff: Ach, diese Lücke, diese entsetzliche Lücke. Alle Toten fliegen hoch. Teil 3. Kiepenheuer & Witsch 2015, Köln. 348 stran.

Bez problémů se zapojí do denních zavedených rituálů, převážně alkoholického zaměření: Den začíná kloktáním vysokoprocentní tekutinou a pokračuje sklenkou šampaňského po snídani, whisky o šesté až po několik sklenek červeného vína po večeři.

03562164.jpeg

Během dne je Joachim ve škole, kde je nespokojený s výukou, ale hlavně sám se sebou, pochybuje o svém talentuPobyt u prarodičů je oproti tomu jedinou velkou výhrou - filozofické diskuse, návštěvy známých hereckých osobností i vyprané a vyžehlené prádlo. Svou lásku k nim vyjadřuje s něžným humorem typu: „Ti dva podnapilí staří andělé.“ Vtip, satira, ironie a hloubka, Meyerhoff se lehce pohybuje mezi těmito póly a pohrává si se svou slovní zásobou, která se zdá být nevyčerpatelná. Často je smutné a veselé tak těsně vedle sebe, že se prolíná. Nový román Joachima Meyerhoffa je vlastně řetězcem miniaturních denních zážitků. Jsou jímavé, vtipné, citlivé, něžné a zůstanou v nás. Čtenáři mají velké štěstí být u toho. Nádherná kniha!

autor: Eva Novak
Spustit audio