Bezcílná a deprimující životní pouť egocentrikova
Německý spisovatel Wilhelm Theodor Genazino pro své romány volí trefné názvy. Ten zatím poslední pojmenoval „Kromě nás o nás nikdo nemluví“ a je devatenáctým titulem 73letého frankfurtského autora.
Pokud nemusíte okamžitě vlastnit vše nové, máte smysl pro detail, rádi pozorujete okolí a nejste rození optimistim, pak patříte do klubu Genazinových obdivovatelů a spokojených čtenářů.
Genazinovi hrdinové jsou anachronisti Jeho romány se sice odehrávají v současnosti, ale i ta je tak trochu minulostí. Například toust Havaj, který byl v 50tých letech v Německu kulinářským hitem a dnes vymizel ze všech jídelníčků, se v Genazinově novém románu vyskytuje stejně samozřejmě jako se v něm nevyskytují počítače a chytré telefony.
Genazinův hrdina – byl původně hercem, kterým už není a nyní se živí občasným načítáním knih pro rozhlas a moderováním módních přehlídek. Smířený s osudem se zabydlel ve své prostřednosti, kterou se snaží s rostoucí námahou zachovat. Bezejmenný protagonista má přítelkyni Carolu, s kterou kromě občasných sexuálních hrátek nepodniká skoro nic. Ve volném čase, kterého má nepřeberně, posedává po kavárnách, prochází a projíždí se po městě a pozoruje okolí.
Jeho postřehy jsou detailní, nevšední a zdrcující Všímá si stejně tak prošedivělých sýkorek, jako hlídačů v metru, kteří nosí „uniformám podobné oblečení“ a pro které je tato činnost „poslední východisko z nezaměstnanosti“. Pozoruje ženu, která si na veřejnosti krémuje ruce, jinou, která nese v podpaždí obrovského plyšového medvěda. Jeho pozorování jsou doprovázena údivem nad úpadkem okolí – stále více žebráků, zpustlých a zanedbaných, kteří se šťourají v odpadkových koších – dokonce i jeden jeho bývalý známý.
Zatímco se toulá městem, jeho přítelkyně ho opustí a spáchá sebevraždu To vše se čtenář dovídá jen tak mimochodem v několika málo větách. Na dalších stránkách se autor diví, jak mohou mnozí snést své těžké úděly a sebevraždu nespáchat. A nadále se zabývá sám sebou – vzpomínkami na matku a její mohutný obvod hrudníku a nesnesitelného otce, který chodil doma naboso v pantoflích neúnosně pleskajících o jeho chodidla . V úplném závěru knihy se pouští do sexuální aféry s matkou mrtvé přítelkyně.
Wilhelm Genazino: Außer uns spricht niemand über uns. Hanser Verlag 2016. 155 stran.
Genazinův román není zrovna povzbuzující látkou v těžkých dobách. Je obrazem všedního, tu a tam deprimujícího života, který se pomalu a líně blíží svému konci. Na konci románu není jasné, zda se máme smát nebo brečet, protože v duchu víme, že to, o čem Genazino píše, je reálný a nezkrášlený svět z pohledu egocentrika.
