Budova oslovila autora coby machistický, ambiciózní muž. Stačilo naslouchat a psát

19. říjen 2016

Vypravěčem nového románu Marka Tomana, nazvaného Chvála oportunismu, je pražský Černínský palác.

Kniha Chvála oportunismu vychází v nakladatelství Torst. Její prezentace se chystá 21. října v pražské Vile Štvanice. V 19:30 tam Marek Toman přestaví některá textová i obrazová překvapení z archivů, od 20:00 proběhne scénické čtení v podání souboru OLDstars, které režíroval Jan Horák. Hudební doprovod zajistí DJ Boldrik.

Kolem něj se už po staletí odehrávají klíčové momenty českých dějin, on se do nich ale nijak aktivně nezapojuje. Černínský palác na Loretánském náměstí se stal hlavním hrdinou knihy Marka Tomana, básníka, prozaika a někdejšího spolupracovníka Českého rozhlasu. Barokní stavba podává svědectví o velkých historických změnách. Autora taková možnost napadla při jedné z pravidelných prohlídek pořádaných pro veřejnost. Sám Marek Toman ostatně na Ministerstvu zahraničních věcí, které tam sídlí, působí už od roku 1998. O tom, jak aplikoval lidský charakter na budovu, říká: „Ten palác má řadu rysů, které jsou shodné s rysem nějaké osobnosti, protože je obrovský, ambiciózní, dává hodně věci navenek najevo na oko a myslím, že se jednoznačně chová jako muž. Jako muž s machistickými rysy, s velkým egem, prostě to nemůže být žena. Takže jedno vyplývalo z druhého, do čehož je třeba počítat i ty vztahy, které má s domy okolo. Vycházel jsem zkrátka z jeho povahy.“

Budova vypráví, stačí naslouchat jejímu hlasu„Zase odpadá spousta jiných překážek, protože ten příběh se může formovat překvapivějším způsobem, že je to hra a zábava, že je to něco jiného než román na klíč. Já věřím, že by právě tohle mohlo být zajímavé stejně, jako pro mě to bylo vzrušující, naslouchat hlasu toho domu,“ odpovídá autor na otázku, jak se může čtenář vyrovnávat z „neživotným“ vypravěčem.

03727251.jpeg

Zásadní roli přikládá Marek Toman humoru a ironii: „Protože si myslím, že když v prozaickém textu je humor, který může být i skrytý nebo maskovaný, tak že je to velmi důležité. Navíc tady jsem měl pocit, že ho věcech, o kterých jsem chtěl psát, což zahrnovalo i tragickou smrt Jana Masaryka, panování zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, atentát na něj a tak dál, takže o tom vlastně nelze psát bez určitého ironického sklonu, protože jinak už všechno vlastně bylo napsáno.“

V kompozici svého textu vycházel marek Toman ze skutečných situací, jen občas je „posunul“: „Je tam nějaké procento fikce, ale vlastně všechno se to stalo i ty různé podivné události. Samozřejmě všímal jsem si těch, které jsou nějak výjimečné, které umožňují podívat se na věci jiným způsobem, ale vlastně je to realita, protože právě ta může být neobyčejně zábavná.“

Spustit audio