„Čekej na mne a já se ti vrátím, jenom musíš doopravdy chtít…“ Vyšly paměti Roberta Saka
Knižního vydání svých vzpomínek se Robert Sak nedožil, zemřel v srpnu loňského roku, ve svých jednaosmdesáti letech. Svazek s názvem Čekej na mne vyšel nyní péčí Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Nové tiskárny v Pelhřimově.
Rukopis nicméně autor dokončil a i když v jeho závěru podotýká, že: „Kdyby bylo jenom po mé vůli, tahle kniha by nevyšla,“ jak potvrzují redaktoři svazku i autorova dcera, dílo bylo hotovo „včetně jasných představ o jeho knižní podobě“ a obsahovalo též zapovězení jakýchkoliv zásahů kromě korektur. Dané slovo zajisté platilo, ostatně pisatelský styl Roberta Saka je rozpoznatelný, charakteristický už v jeho biografických knihách věnovaných osobnostem českých dějin. Ještě výrazněji jej nalézáme v případě, kdy autor hovoří o vlastních rodových kořenech.
Cesta z Čech do Sovětského svazu a zpětRobert Sak především vypráví o svých rodičích, což je sám o sobě dostatečně pestrý a dramatický příběh. Otec se vypracoval v odborného dělníka a začátkem 30. let minulého století odjel za prací do tehdejšího Sovětského svazu. Tam potkal židovskou dívku, s níž se oženil a v roce 1933 se jim v Charkově narodil syn Robert. Tehdy se rodina vrátila do Čech, rodiče se po několika letech rozvedli, matka se usadila v Praze, po druhé světové válce se vrátila do Oděsy, odkud pocházela. Příbuzenské svazky a vztahy, nová manželství, další děti, stěhování za prací, to vše v obzoru hospodářské krize, sílícího nacionalismu, poúnorových sinusoid tíže a lehkosti bytí spolupracovníků světlejších, leč nedosažitelných zítřků.
Drobné důkazy každodenního životaTento horizont Sakova vyprávění je nesmírně bohatý, zdá se, že k dispozici měl kdejaký doklad, účtenku, průkaz, vysvědčení. Navíc jeho otec koncem 80. let své vzpomínky sepsal, syn, vystudovaný historik s bohatou praxí archiváře měl tedy hojně materiálu k rekonstrukci členité stavby.
Cenné v tomto vzpomínání ale není jen množství ověřených drobných skutečností – věrohodných i tím, že výsledek osobních vzpomínek je stvrzován vahou jejich majitele a vypravěče, ale verifikují ho i historická fakta. Jestliže sledujeme otce Josefa do prostředí charkovské továrny na traktory, megalomanského projektu stalinského státu, jsme zpraveni o souvislostech, jak širších, například o pozici Ukrajiny v rámci despotického Svazu, tak nejužších, popisujících dilatace mezi sliby a realitou, a třeba cenou porce polévky nebo pekáče buchet.
Literární dílo v dialoguDalší opěrné body budoval Robert Sak na literárních důkazech. Otcovy zkušenosti ukládá do dialogu s románem Jiřího Weila Moskva-hranice. Popisuje-li později vlastní zkušenosti z kulturní práce redaktora českobudějovického nakladatelství Růže a komunisty vstoupivšího do strany v roce 1957, aby z ní byl po deseti a pár letech vyloučen, jakož i vyhozen z šéfredaktorské pozice a směrován k postu dělnickému – tehdy je v souzvuku s úvahami Petra Pitharta. Nemusí citovat rozsáhlé pasáže, stačí slovo, jímž ilustruje a subjektivním zkušenostem dodává hodnotu a pravdivost.
Kniha Čekej na mne je svým způsobem podmanivá, neboť Robert Sak v ní vyváženě střídá zaujatý pohled přímého prožitku a dotyku s rodinnou historií s obezřetným stanoviskem odborníka respektujícího zásady seriózní práce. To vše jazykem svěžím a schopným nadhledu A tak pozdržet se na chvíli s touto knihou rozhodně není ztráta času.
