„Co za týden se semele, než uzavře jej neděle“

21. srpen 2014

Právě vydaným svazkem číslo 4 se Dílo Jaroslava Seiferta opět posunulo ke svému dokončení. Tentokrát dostává čtenář do ruky souhrn veršovaných glos, které básník psal pro denní tisk, především pro Pondělní ranní noviny. V knize jsou verše původně vydané ve sbírce Zpíváno do rotačky, ale také básně do sbírek nezařazené, texty pocházející z let 1933-1938.

„Co za týden se semele,/ než uzavře jej neděle,/ to pískám v koncert jazzu,/ na starou píšťalku z bezu.“ Tak rozezněl Jaroslav Seifert jednu ze svých Pondělních slok, stálou rubriku vycházející v sociálně-demokratických Pondělních ranních novinách.

Časy se příliš neměníNa jaře roku 1929 byl Jaroslav Seifert, spolu s dalšími předními komunistickými spisovateli, vyloučen z komunistické strany, protože podepsal Manifest sedmi protestující proti její bolševizaci pod vedením Klementa Gottwalda. V následných letech získal tehdy už etablovaný básník stálé místo právě jako novinář, či spíše osobitý komentátor: „Hle, doby neklidnější tep/ nám právě jaksi hlásí,/ že budou se na čerstvý lep/ už zanedlouho do voleb/ lákati opět hlasy.“

Básníkův život, práce, radostiV roce 1933 dvaatřicetiletý Jaroslav Seifert prožíval – vzdor rušné a nejisté době – jedno ze šťastných období. Otec dvou malých dětí už měl za sebou vydání zásadních sbírek Město v slzách, Samá láska, Na vlnách TSF i Slavík zpívá špatně. Podílel se na formulaci ideových východisek poetismu i avantgardy, obdivně psal verše o Máchovi, ostře šlehnout dokázal po aktuálních výstřelcích politiků i spisovatelských souputníků.

03190902.jpeg

Surrealistům„Jeden z polemických rozměrů, které tento svazek překvapivě přináší“ říká editor a nakladatel Filip Tomáš z nakladatelství Akropolis, „je Seifertův vztah k surrealistům.“ V roce 1934 píše básník verše Surrealistům, z ní jsou tyto první dvě sloky: „Jak luna dorůstá mi břich,/ bohužel, lidé tací/ na schůzích surrealistických/ nejsou na levitaci.// Už dávno odkvet Devětsil,/ už zrezivěly bezy,/ už jsem si čáku odnosil/ z papíru rudých tezí.“

Sloky na míruVerše Jaroslava Seiferta pocházející ze třicátých let, které patřily do sloupků komentujících dění jsou satirické, vtipné, možná i provokující. Jak potvrzuje editor, čtenáři je měli v oblibě, dokonce na vydání Pondělních slok se čekalo a v den, kdy vycházely, byl vyšší náklad. A tak, i když sám autor verše „zpívané do tiskařské rotačky“ přebral a jen některé vydal ve sbírce doplněné ilustracemi Františka Bidla, jejich souhrn je významným informačním pramenem – navíc s obdivuhodnou lehkostí zpívaným řečí vázanou.

03177838.jpeg

Jarní rytmyUž pampeliška odkvétáa rychle spějem do léta,na trhu jsou již první lusky,i višně koupíš u báby,děvčata nosí lehké bluzky,jež neskrývají půvaby.

Pro mládence i pro vdovceje nejlépe teď v Stromovce,jež v květnu skrývá mnohá kouzla.Tam leckdo oči vyvalí,a kam by ruka ráda vklouzla,se dívá jenom zpovzdálí.

Spustit audio