Daleko krajinou se rozhlíží Peter Stamm ve svém románu o vztazích mezi nejbližšími
Nový titul jednoho z nejúspěšnějších švýcarských autorů, Petera Stamma, vyšel ve frankfurtském nakladatelství S. Fischer pod názvem Weit über das Land. Literární dům, v němž se konala prezentace díla, byl zaplněný do posledního místa.
Frankfurtský Literaturhaus je zaplněný převážně čtenářkami, mužů je tu opravdu poskrovnu. Na pódium usedá nejprve moderátorka Cécile Schortmann a vedle ní Peter Stamm. Rozhlédne se po sále a jedna z jeho prvních vět je: „Vím, že mé romány čtou převážně ženy a s tím posledním to nebude jinak.“
Je to paradoxní, ale zřejmě má pravdu. Děj románu, jehož titul můžeme do češtiny přeložit jako Daleko krajinou, by měl mít spíše mužské příznivce. Posuďte sami: Rodina se vrátí z hezké dovolené u moře - Thomas, Ingrid a dvě děti. Tomas sedí na zahradě se sklenkou vína mezi prsty, Ingrid odejde krátce do domu, protože jí jedno z dětí volá a dlouho se nevrací, zřejmě usnula. Thomas pozoruje živý plot, který ze tří stran lemuje jeho zahradu. Náhle vstane a odejde. Bez plánu a bez zavazadel. Jeho žena je znepokojena až druhý den večer, když se Thomas nevrátí z práce. Na policii jde teprve za pár dní, když není vyhnutí.
Ve vyprávění dalších kapitol se střídají oba manželé, každý ze svého hlediskaThomas se nevrátí ani za rok ani za dva. Policie ho nemůže vypátrat, protože je v lesích a nezanechává žádné stopy. Za nějaký čas se pár stop přece jen najde a všichni se domnívají, že je mrtvý. Uběhne dvacet let a Astrid vede jakýsi dvojí život - pro okolní svět je vdovou, ale nevěří, že je Thomas mrtvý. Ten mezitím procestuje celou Evropu, a jak Stamm píše: „Se všemi, které potká, se snese, ale nemá potřebu se s nimi sblížit.“ Konec románu autor inscenuje přímo mistrovsky. Neprozradím nic. Do češtiny bylo přeloženo hned několik jeho románů a snad se překladu dočká i tento, zatím poslední.
Stamm nechává čtenáři volnost vlastního úsudku. Dění nekomentuje, ani nenaznačuje možná východiska. Oba manžele nechá vyprávět paralelně, jeden o druhém nic neví, přestože se jejich cesty občas téměř protnou.
Peter Stamm je literární funkcionalista Píše minimalisticky a spoléhá se na čtenáře jako spolutvůrce. Večer v Literaturhausu se chýlí ke konci. Posledních patnáct minut mluvily pouze ženy, plné pochopení pro Thomase. První posluchač zvedá ruku a neptá se na nic. Pouze komentuje děj románu: „Je to naprostá nezodpovědnost, opustit ženu se dvěma dětmi a bez vysvětlení odejít.“ „Jistě,“ reaguje autor, „ale občas se musí lidé rozejít, aby věděli, co vlastně ztrácí.“
