Do pátrání po zmizelém chlapci zasáhnou mimo jiné i texty Franze Kafky
Dror Mišani je izraelský spisovatel a překladatel. V Cambridgi vystudoval teorii detektivního románu, a přestože tradice tohoto žánru není v Izraeli příliš velká, se svojí prvotinou sklidil úspěch natolik velký, že už vznikla další dvě pokračování.
Dalším pozitivním příznakem je fakt, že i když je kniha nazvaná Případ pohřešovaného řazena do detektivního žánru, oceňovaná je i mimo něj. Kromě odborných cen získala také nominaci na prestižní Sapirovu cenu za krásnou literaturu. Do češtiny ji převedl Jindřich Vacek, vydalo ji nakladatelství Argo.
Příběh překladu knihy Drora Mišaniho do češtiny je sám o sobě zajímavý, jak uvádí překladatel Jindřich Vacek: „K této knížce jsem se dostat trošku atypicky. Většinou to bývá tak, že překladatel buď knížku objeví sám, anebo mu ji nabídne k překladu nakladatel. V tomto případě se stalo to, že jistý pán se chtěl zdokonalit v angličtině a jeho vnučka přivezla z Anglie detektivku v angličtině. A byl to právě tento Mišani. Ten pán začal z nadšení tu knížku překládat sám, ale zároveň si říkal, že by bylo dobré, kdyby se do češtiny převedl přímo originál. A tak našel moji adresu a oslovil mě a já jsem dostal tip na výborný text. Napřed jsem ten tip nebral vážně, ale když jsem se potom podívat, kdo je autor a jaký ohlas měla jeho knížka, tak jsem viděl, že vyšla už v řadě zemí a za pozornost opravdu stojí.
Převyšuje kniha běžný detektivní žánr?„Převyšuje a hodně. Kdybych se zamyslel nad tím, kam ji zařadit mezi ostatními knížkami, které jsem přeložil z hebrejštiny, tak svým způsobem velmi připomíná knihu Davida Grossmana Mít s kým běžet, kterou jsem překládal před několika lety. A shodou okolností, když si David Grossman tuhle knihu přečetl, tak Droru Mišanimu zatelefonoval a blahopřál mu. Ta dvě díla jsou si podobná tím, že jde o mladého člověka, který se ztratí. Pojetí autorů je trochu odlišné, Grossman je sofistikovanější Mišani takový syrovější, ale jeho knížka se čte, a také se překládala, velmi dobře, protože tam nejsou žádné zbytečné odbočky, ale přitom detektiv není jen figura, která hraje určitou roli. Je to člověk, který na svoje reálné zázemí má potíže se stárnoucími rodiči, potom si vytvoří milostný vztah. Mišani nezabíhá do zbytečných podrobností, pokud jde o postavy, ale několika slovy nebo větami je dokáže vykreslit, takže my si dovedeme představit jejich život mimo tento případ.“
„Těžké je, že člověk neví, jestli vyšetřuje zločin, nebo ne. Víme, jak máme vyšetřovat zločiny, a víme jak při výslechu zlomit pachatele, ale v případech pohřešovaných obvykle netušíš, jestli byl spáchán zločin, nebo ne. Jen tak chodíš a podezíráš sousedy, přátele, příbuzné, samotného pohřešovaného, lidi, kteří si o pohřešovaného dělají starosti jako ty – vlastně si o něho dělají starosti mnohem větší než ty –, jenže ty je podezírat musíš, nic jiného ti nezbývá, musíš si myslet, že před tebou všichni něco tají.“
Dror Mišani díky svému vzdělání ovládá teorii detektivního žánru a jistě srovnával a poučil se u mistrů tohoto oboru, jeho soustředění na postavy je ale podle překladatele svébytné. Originální je podle něj také vyšetřovatel Avraham Avraham: „Řekněme, že to je meridionální typ, že v práci je prušák a doma levantinec. Já ho možná vnímám v kontextu celého toho izraelského prostředí. Neřekl bych, že je pro mne výjimečný, spíš typický pro to meridionální prostředí, občas vedra a člověk si musí odpočinout, a potom jsou tu jeho starosti s otcem i nečekaný milostný vztah. Není výjimečný, ale je velmi typický a působí velmi věrohodně.“
Nejde jen o detektivku, ale o vylíčení prostředíJako hodnotné oceňuje Jindřich Vacek v knize Drora Mišaniho vystižení místních reálií: „Když to čtu, tak si živě dovedu představit restaurace s neony u pobřeží. Mišani se nepokouší tu zemi idealizovat, třeba když píše o jednom městě blízko Tel Avivu, tak říká, že je to město, kde lidé od života už nic neočekávají. On bere věci skutečně, jak jsou, nepřikrášluje je a myslím, že je líčí velmi věrně.“
