Drsná i něžná závrať. Literární cenu Knižního klubu získala punková novela Vertigo

7. září 2016

Strasti i radosti dospívání v 90. letech 20. století popsal ve své knižní prvotině Patrik Girgle.

Od roku 1995 podporuje Literární cena Knižního klubu začínající autory. Pravidelně umožňuje vydání jednoho původního českého rukopisu a jeho autora navíc odměňuje finančním darem. Letos se vydání dočkala novela nazvaná Vertigo, jejímž autorem je Patrik Girgle. Vzděláním orientalista se v ní vrací do posledních let minulého století. Na malém městě v porevolučních letech prožívá období svého dospívání sedmnáctiletý Dušan, o němž autor říká: „Myslím, že to je běžný kluk, kterému bylo 17 a snaží se najít své místo ve světě i odpověď na základní otázky, podle kterých si bude řídit svůj život.“

Psal o době, kterou prožil, ale nepopisoval sebeOhledně biografické blízkosti postavy a jejího autora Patrik Girgle sděluje: „Je hodně imaginační, takže spíš ne autobiografická. Samozřejmě dobu nebo většinu těch kulis jsem prožil a je tam samozřejmě spousta detailů, popisů prožitků věcí, které si prostě nemůžete vymyslet, ale celek příběhu a stavba této knížky je smyšlená.“

03700015.jpeg

Reálie doby, ve kterých se příběh odehrává, jsou pro Patrika Girgleho méně důležité, protože ho začal tvořit z pozice svých hrdinů. Příležitost vyjádřit se zpětně k době je podle autora až ve druhém plánu. Ovšem konfrontace dospívání a doby se i v jeho díle projevila: „Nebyl to záměr napsat román právě zasazený do 90. let, ale protože i já jsem tehdy dospíval, tak v tomto směru to pro mne klíčové bylo.“

„Říká se, že kdo si pamatuje devadesátá léta, ten je ve skutečnosti nezažil. Možná i proto je literární debut osmatřicetiletého autora místy zastřený, ostrouhaný na samou podstatu. Jako by se autor probudil po kocovině a rozhodl se poslepovat střípky předchozího večera. Jenže s tím rozdílem, že divoká party trvala několik let.“ (z anonce LCKK)

Postihnout věrohodnost mluvy v textu je nejnáročnějšíPetra Soukupová, členka poroty, novelu Patrika Girgleho charakterizovala jako něžnou i drsnou zároveň, což autor s potěšením přijímá: „Já jsem se snažil o maximální autentičnost, takže i v dialozích jsem se snažil vystihnout, jak tehdy mladí lidé spolu hovořili, a snažil jsem se nepřikrašlovat. Co tam Petra Soukupová našla něžného, to si vůbec nedovedu představit.“ Právě řeč, dialogy a práce s jazykem je pro Patrika Girgleho přitažlivá: „Při psaní mě velice baví práce s jazykem, rád píšu dialogy a snažím se modelovat různé situace, kdy ti lidé mohli mluvit a jestli doopravdy takhle mluví, jestli ten dialog, když si ho zpětně přečtu, jestli není příliš vykonstruovaný, zda by mohl proběhnout ve skutečnosti. To pro mě bylo kritérium toho, abych potom mohl říct že tyto pasáže jsou dokončené.“

Spustit audio