Jsou ženy lepšími vypravěčkami strašidelných příběhů? Napoví antologie Svědkyně temnot
Jedenáct strašidelných příběhů z viktoriánské doby představuje antologie s názvem Svědkyně temnot. Editor Mike Ashley do ní vybral ukázky tehdejšího stylu vyprávění na téma záhad a smrtelného nebezpečí.
Knihu v překladu Olgy Fialové, Stanislavy Menšíkové, Mileny Poláčkové a Julie Žemlové vydalo nakladatelství Plus ve společnosti Albatros Media.
„Má ženský element skutečně blíž ke všemu tajemnému a nadpřirozenému než mužský?“ Zeptal se Mike Ashley nad nepřeberným množstvím strašidelných příběhů, které se v anglické literatuře dochovaly z tzv. viktoriánské doby, epochy dlouhého devatenáctého století spjatého s vládou královny Viktorie. Důsledkem Ashleyho zaujetí pro tajemno a příběhy je Antologie viktoriánských autorek strašidelných příběhů.
Výběr jedenácti pisatelek zařazený do knihy je reprezentativním vzorkem, jímž se nejen tematicky, ale také osobnostně čtenáři setkají s neznámem. Ze jmen, která jsou v knize zastoupena, je nejznámější Emily, nejstarší ze sester Brontëových. Její Palác smrti je bajkou o tom, jak skromně a pokojně si za dávných časů Smrt na světě hospodařila, než se jejími rádci staly Ctižádost, Posedlost a Nestřídmost.
Elizabeth Gaskellová v povídce Co vyprávěla stará chůva rozvinula duchařský příběh osiřelé dívenky po vzoru Charlese Dickense. Mary E. Braddonová, prý nejpopulárnější viktoriánská spisovatelka. O pověrách, ale také o nevysvětlitelných jevech je historka Stín v temném koutě.
Statek pod ořešáky Charlotte Riddelové je jeden z nejdelších příspěvků a téma naznačí už první věta: „Když jsem převzal do pronájmu statek Pod ořešáky, úplně první zpáva, kterou jsem zaslechl kolem šeptat, byla, že na dlouhém poli bylo prý cosi spatřeno.“
Mary E. Pennová sepsala také rozsáhlé vyprávění s názvem Nájemnice chaty pod cedry. V medailonu se dočteme že až do konce dvacátého století bylo dílo, společně s autorkou, zapomenuté. Možná proto, že jejím tématem je odplata a msta ze záhrobí.
Vlivem zemřelých na živé se zabývá povídka další autorky, Lovisy Baldwinové, s názvem Případ sira Nigela Otterburna. O ženě špatné pověsti, dávno zemřelé a z čarodějnictví podezřelé, vypráví Mary E. Wilkinsová Freemanová v příběhu Luella Millerová.
Název Tři polibky z pera Violet Quirkové předjímá mystiku čísel a následující vyprávění Třetí elixír napsané Edith Nesbitovou je zas fantazií o kouzelném nápoji proměňujícím podstatu člověka.
George Eliotová vstoupila do sfér okultismu a předurčenosti dění a své historce dala název Zdvižený závoj. Přízrak je název posledního vyprávění z viktoriánské doby. Sepsala ho Elizabeth Stuartová Phelpsová. A co je jejím námětem, snad není třeba říkat: „Zvláštní. Je to velmi zvláštní. Vůbec to nemizí. Vypadá to jako mořská mlha prozářená sluncem. Nemizí to. Vznáší se to proti zástěně a stále více se to rozjasňuje…“
