Kateřina Rudčenková se v nové sbírce prochází po dunách

Kateřina Rudčenková: Chůze po dunách - Foto: Nakladatelství Fra

Kateřina Rudčenková: Chůze po dunáchFoto: Nakladatelství Fra

„Jak by měl člověk strávit život?“ ptá se básnířka a dramatička Kateřina Rudčenková v jedné z básní v nové sbírce nazvané Chůze po dunách.

Ten svůj literární prožívá autorka v pestrosti prozaické i poetické – vydala básnické sbírky Ludwig, Není nutné, abyste mě navštěvoval, Popel a slast. Její povídková kniha má titul Noci, noci. Za Niekur, dramatickou báseň o česko-litevském přátelství získala Cenu Alfreda Radoka, za posledních pět let napsala celkem sedm divadelních her. 

„Jak by měl člověk strávit život?
Zavěšen v houpací síti mezi palmami
s jednou rukou spokojeně zapadlou v písku,
druhou si zaclánět oči
a ve škvírách mezi prsty nechat posedět
pelikány než se zřítí za rybami ke dnu?“

Na „první pohled“ je poezie Kateřiny Rudčenkové ve sbírce Chůze po dunách barevná – převládá oranžová, teplé tóny, ale také se tu objevuje černá, modrá a bílá krajina. Není to tedy sbírka jednobarevná, ovšem zároveň nelze říct, že by to byla knížka pestrých, povrchních slov – jejich skladbu Rudčenková prociťuje, promýšlí. Nepevnost a občasné povlávání je příznakem zahlédnutého míjení, uplývání, zkrátka unikavosti času, který nezastaví ani nejkrásnější ani dramatický pohled. Básnířka zaznamenává sny, dojmy, situace a jako by tyto vyvstávaly před očima – ne v nějakém uceleném obraze, možná jen v útržcích a skicách, v tom, co potkáváme náhodou, mimovolně, co ale zůstane zachyceno kdesi v mysli, v očích, v nevědomí. „Dál jdeš bílou krajinou/ z rozdrcených chodidel// přesýpavé duny jako tvá mysl/ předstírají trvalý tvar.“ 

 

Básnířka a dramatička Kateřina Rudčenková hovořila o své nové sbírce Chůze po dunách s Milenou M. Marešovou.

Vložit na svůj web

„Co já sama na té sbírce vnímám jako odlišné a nové od mých předchozích sbírek, je to, že je v ní většina básní exteriérová,“ říká Kateřina Rudčenková v rozhovoru se Simonou Martínkovou-Rackovou v časopise Tvar. Jsou zde krajiny vysněné i navštívené, ale také nezbytnost polarity existence a pomíjivosti. Ještě to není životní rekapitulace, prozatím možná jedno z prvních pozastavení nad zahlédnutým lomem či středem věku. Autorka znovu dosvědčuje citlivost a nadání. A opět nabízí skvělou četbu. 

Knihu vydalo nakladatelství Fra. V literární kavárně Fra bude kniha oficiálně uvedena v úterý 21. ledna 2014 v 19:30 hod. Ukázka: 

Chůze po dunách 

I když jsi cítila dojetí
Nad prudkým odstínem zeleně,
stromů a trav v borovicovém podrostu, 

i když tě dojímala nostalgie dýmu toho léta,
pálené trávy a pečených ryb, 

i když tě dojímaly děti,
které ještě nic netušíce o restrikcích světa
už teď skákaly
po dlaždicích jen jedné barvy, 

přesto pod tím vším dojetím
zůstávalas ve zklamání chladná
jako ledová tůňka v sibiřském lese. 

Otáčela ses, aby ses ujistila,
že stopy vytlačené do břehu už jsou smyty,
smyty, nebylas. Nechtělas být,
nechtěla ses už do ničeho otiskovat. 

Autor:  Milena M. Marešová, Karel Kratochvíl
Pořad: Mozaika  |  Stanice: ČRo Vltava
Čas vysílání: pondělí-pátek 6:30 - 9:00 / 16:00 - 17:00  |  Délka pořadu: 150 minut  
 

Nové články v rubrice

    První  |  Předchozí
Stránka 1  z celkem  6
Další  |  Poslední

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace