Kateřina Rudčenková se v nové sbírce prochází po dunách
„Jak by měl člověk strávit život?“ ptá se básnířka a dramatička Kateřina Rudčenková v jedné z básní v nové sbírce nazvané Chůze po dunách.
Ten svůj literární prožívá autorka v pestrosti prozaické i poetické – vydala básnické sbírky Ludwig, Není nutné, abyste mě navštěvoval, Popel a slast. Její povídková kniha má titul Noci, noci. Za Niekur, dramatickou báseň o česko-litevském přátelství získala Cenu Alfreda Radoka, za posledních pět let napsala celkem sedm divadelních her.
„Jak by měl člověk strávit život?
Zavěšen v houpací síti mezi palmami
s jednou rukou spokojeně zapadlou v písku,
druhou si zaclánět oči
a ve škvírách mezi prsty nechat posedět
pelikány než se zřítí za rybami ke dnu?“
Na „první pohled“ je poezie Kateřiny Rudčenkové ve sbírce Chůze po dunách barevná – převládá oranžová, teplé tóny, ale také se tu objevuje černá, modrá a bílá krajina. Není to tedy sbírka jednobarevná, ovšem zároveň nelze říct, že by to byla knížka pestrých, povrchních slov – jejich skladbu Rudčenková prociťuje, promýšlí. Nepevnost a občasné povlávání je příznakem zahlédnutého míjení, uplývání, zkrátka unikavosti času, který nezastaví ani nejkrásnější ani dramatický pohled. Básnířka zaznamenává sny, dojmy, situace a jako by tyto vyvstávaly před očima – ne v nějakém uceleném obraze, možná jen v útržcích a skicách, v tom, co potkáváme náhodou, mimovolně, co ale zůstane zachyceno kdesi v mysli, v očích, v nevědomí. „Dál jdeš bílou krajinou/ z rozdrcených chodidel// přesýpavé duny jako tvá mysl/ předstírají trvalý tvar.“
„Co já sama na té sbírce vnímám jako odlišné a nové od mých předchozích sbírek, je to, že je v ní většina básní exteriérová,“ říká Kateřina Rudčenková v rozhovoru se Simonou Martínkovou-Rackovou v časopise Tvar. Jsou zde krajiny vysněné i navštívené, ale také nezbytnost polarity existence a pomíjivosti. Ještě to není životní rekapitulace, prozatím možná jedno z prvních pozastavení nad zahlédnutým lomem či středem věku. Autorka znovu dosvědčuje citlivost a nadání. A opět nabízí skvělou četbu.
Knihu vydalo nakladatelství Fra. V literární kavárně Fra bude kniha oficiálně uvedena v úterý 21. ledna 2014 v 19:30 hod. Ukázka:
Chůze po dunách
I když jsi cítila dojetíNad prudkým odstínem zeleně,stromů a trav v borovicovém podrostu,
i když tě dojímala nostalgie dýmu toho léta,pálené trávy a pečených ryb,
i když tě dojímaly děti,které ještě nic netušíce o restrikcích světauž teď skákalypo dlaždicích jen jedné barvy,
přesto pod tím vším dojetímzůstávalas ve zklamání chladnájako ledová tůňka v sibiřském lese.
Otáčela ses, aby ses ujistila,že stopy vytlačené do břehu už jsou smyty,smyty, nebylas. Nechtělas být,nechtěla ses už do ničeho otiskovat.
