Když píšete o Irech, dřív nebo později začnete psát o alkoholu. Kevin Barry má vizi Irska za 40 let
Je rok 2053 a v jedné západoirské metropoli se žije divoce. Zdejší obyvatelé si užívají všech lidských neřestí. Irský spisovatel Kevin Barry ve svém románu U nás v Bohane naznačil, jak by se jeho země mohla za několik desítek let proměnit. Český překlad knihy pořídila Alena Dvořáková a vydalo ji Argo.
Kniha v roce 2011 vyšla jako první román po jeho povídkové sbírce a ihned získala International Dublin Literary Award a Evropskou cenu za literaturu. Kevin Barry čtenářům podle nakladatelské anonce „servíruje hostinu opulentní nejen pitoreskností postav či prostředí, ale zejména jazykem“. Podle jeho slov mu zasazení děje do budoucnosti dalo při psaní svobodu: „Mohl jsem si dokonale pustit fantazii na špacír. A taky jsem tím pádem nemusel dělat žádné složité rešerše. Vzhledem k tomu, kolik je mi let, na mě působila a působí spousta různých vlivů – nejen literatura, ale i televize, filmy nebo hudba. Často mě ovlivňuje pop music. To všechno se ve mně tak nějak pospojovalo a vznikla tato velmi zvláštní kniha nazvaná U nás v Bohane.“
I vize budoucnosti vypovídá o přítomnosti „Když jsem psal U nás v Bohane, odehrávaly se v irských městech obrovské změny,“ vzpomíná autor. „Poprvé se stala místy, kam přijížděly spousty imigrantů. To výrazně měnilo jejich podobu a atmosféru. A právě to moje kniha reflektuje. Všechen ten multikulturalismus, novou energii a také napětí, které z toho pramenilo. Ona se totiž mění v čase – podle toho, jak se mění svět kolem ní. Od té doby, kdy jsem ji psal, se toho v Irsku odehrálo hodně. Nejdřív došlo k ekonomickému krachu, po něm teď přichází zase vzestup… Výsledkem je pocit nejistoty a chaosu. Takové nejisté doby jsou ale pro spisovatele ideální, protože je to drama, ze kterého můžou čerpat. Vnímání knihy se nemění jen pro čtenáře, ale i pro autora. Často si pak uvědomíte, že jste popisovala nějakou realitu a vlastně vás to v tu chvíli vůbec nenapadlo.“
"Ať už nás svrbí co chce, jde to sem od tý řeky. To je bez debat: ta naše poskvrna, ten závan špatnosti, co u nás zamořuje vzduch, se táhne od vody. Jako že od řeky Bohane: to o ní je tu řeč. Ten zlovolnej příval černejch vod si to sem hučí až z pustin Velký Nicoty, to z tý řeky se vytřelo město a hned po ní vyfáslo jméno: Bohane."
Svět této knihy je prý velmi temný a brutální Oproti mínění některých čtenářů, sám autor by v prostředí své knihy žil rád: „Existuje tam spousta zajímavých kulturních proudů, je tam barvitá móda. Svět v mé knize je hyperreálný, ačkoli je vymyšlený. Vychází totiž z některých aspektů skutečných západoirských měst, jako je Galway, Limerick nebo Cork. Kdyby je někdo navštívil, možná by poznal, že Bohane není zas tak fantaskní místo.
Samozřejmě popisuji velmi drsné místo. Já jsem v 70. a 80. letech vyrůstal v Limericku, kde byl tehdy poměrně velký problém s kriminalitou, bojovaly tam mezi sebou různé gangy. To na mém duševním vývoji určitě nechalo své následky. K tomu se připojil vliv televize, gangsterských nebo noirových filmů. Myslím tedy, že v každém člověku jsou temná místa, ale určitě tam jsou i ta světlá. O těch temných se ale rozhodně líp píše.“
Alkohol je s kulturou Irska velmi spjatý Svůj styl psaní přirovnává Kevin Barry ke způsob, o kterém Vladimír Nabokov mluvil jako o vysokém stylu: „To znamená, že mě velmi zajímá, jak jednotlivé věty znějí. Poslouchám jejich hudbu. Někdo čte očima, jiný ušima. Já jsem ten druhý případ. Dřív jsem měl touhu psát jednoduché, krátké a vybroušené věty. Ale zjistil jsem, že to nefunguje. Já jsem poměrně hysterická energická osoba a potřebuji tak i psát. Chci, aby čtenář měl z mé knihy intenzivní zážitek. I proto moje knížky asi nebudou pro každého. Já ale i jako čtenář nejvíc oceňují autory, pro které je styl zásadní, jako Joyce, Faulkner nebo Flannery O'Connor. Nikdy zkrátka nebudu psát jako Hemingway.“
Čtěte také: Tunguzský meteorit byla atomová bomba. Richtung a Wahrheit o tom, jak Petr Stančík vyseděl Andělí vejce„Ukrajina jako taková se ještě nenarodila,“ zjistil Oleh Kryštopa. Jeho reportáže jsou ve skutečné velikosti
