Kunderův Život je jinde. Román se svého vydání v Čechách dočkal po téměř půl století
Podruhé česky, ale poprvé v Česku vychází román Milana Kundery s názvem Život je jinde. Jeho rukopis dokončil autor v někdejším Československu roku 1969. Vydání se dočkal o čtyři roky později, ovšem ve francouzštině, v zemi, která je už 41 let jeho domovem. Ono první vydání v češtině zajistilo torontské exilové nakladatelství manželů Škvoreckých, Sixty Eight Publishers, v roce 1979. Na letošní první letní den knihu vydalo brněnské nakladatelství Atlantis.
Také Milan Kundera potvrzuje fakt, že autor vždy vypráví především o sobě. Jeho Jaromil, chlapec z dobře situované rodiny, coby vysokoškolák zvedá budovatelský prapor vidiny šťastných zítřků. Zároveň by bylo nehodno podezírat právě Kunderu, že pracuje se svými postavami tak explicitně. Naopak, vysokou úroveň své hry naprosto ovládá, vyprávění přizdobuje fabulací, posouvá, nabízí alternativy, komentuje, přestřihuje do nové koláže, s excelentní ironií vstupuje do postav a zas coby jejich majitel si otevře tajná vrátka, prosmýkne se kolem banality a mocně zahraje na strunu erotiky.
A tak jeho Život je jinde je románem napojeným na zkušenost pisatele, ale právě to, co bychom mohli pokládat za nevědomou výpověď, je možná pravda zcela vykloubená I časový odstup tuzemského vydání nakonec dává textu atraktivní dimenzi, stírá možné aktuální konotace sklonku „zlatých šedesátých“ a ponechává ho o to víc žít v jednoduché, a přitom rafinované kompozici literárního díla. Z toho pohledu se Kunderův román lehce vyrovná pozdějším postmoderním pokusům.
A jak že Jaromil ke štěstí, a pak zas ke smutku došel?Hlavní hrdina je nadaný, krásný, má buržoazní původ a touží po úspěchu, neboť ovace mu dělají velice dobře, miluje obdiv, jihne jím a tetelí se jak můra pod lampou. Už jako nevědomé děcko se snaží zachovat, nejprve rodičům, učitelům i platonickým láskám. Díky tomu objevuje opojnou moc slov.
Měl z něj vyrůst básník, jenže pružnost jeho charakteru pokřiveného příliš těsnou mateřskou vazbou a žárlivostí, je destruktivním hybatelem tragického děje. Jaromil píše, aby se to líbilo, aby ho tiskli. Neváhá zatratit vlastní kořeny či pověst. Zpívá podle vládnoucího řádu, protože tudy je cesta ke slávě nejpřímější. Mladík se nezastaví před vstupem do komunistické strany, nebrání se udavačství, přizpůsobí se veršem i citem.
Právě přizpůsobivost je jedním z hlavních témat románu Kombinovaná s Jaromilovou chorobnou žárlivostí a nezměrnou láskou jeho matky tvoří vražednou sestavu. Bujení takového zhoubného nádoru v mladistvé duši Milan Kundera zakresluje do času kolem roku 1948. Ale samozřejmě svoji výpověď také zobecňuje. V intimitě nepraktického poměru panice a kondomu; v mrazivé pitvě mateřsko-synovské závislosti i v tom, co je ukryto mezi řádky: „Kde jsou básně, jež tehdy recitovali? Nikdo, nikdo si na ně již nevzpomene a oni sami by nám je zapřeli; neboť se za ně stydí, všichni se již za ně stydí…“
Pokud si je Milan Kundera vědom nejen výpovědní síly svého románu, ale i jejího umocnění v časovém odstupu, je třeba jeho řízené dávkování vlastních děl jenom obdivovat. Graduje tím nejen chuť díla, potvrzuje výlučnost kořenící síly svého sarkasmu, a navíc přispívá k pěstování literárního gurmánství, protože přečíst Život je jinde působí opravdový požitek.
