Legenda o chlapci, který měl kráčet v Kristových stopách, záslužně připomíná tvorbu Roberta Michela

12. duben 2016

V nakladatelství Malvern vyšla próza Roberta Michela Ježíš na Šumavě v původním překladu z roku 1938 a s výtvarným doprovodem Nikoly Čulíka. Českým čtenářům se tak po letech znovu představuje jeden z mnoha pohříchu zapomenutých představitelů německé literatury z českých zemí.

Málokteré oblasti tuzemského písemnictví zůstává česká literární věda tolik dlužna jako německy psané beletrii z Čech a Moravy. S výjimkou pražských německých autorů a několika dalších literátů je dnes většina spisovatelů této provenience českým čtenářům zcela neznáma. Vydání knihy Roberta Michela s názvem Ježíš na Šumavě je za takového stavu nutno nahlížet jako záslužné, byť se nejedná o vydání první. Prózu Jesus im Böhmerwald z roku 1927 přeložil do češtiny Josef Richard Marek už v roce 1938 a právě po jeho překladu nyní sáhlo nakladatelství Malvern, které nijak nezasahovalo ani do místy již trochu archaického znění textu. Přibyly však ilustrace Nikoly Čulíka, kterého příběh Ježíše na Šumavě dokonce inspiroval k samostatnému dílu – stejnojmenný padesátistránkový grafický cyklus je součástí přítomného svazku.

Německy píšící spisovatel Robert Michel se narodil ve středočeských Chabeřicích roku 1876 a zemřel v roce 1957 ve Vídni. Vedle bosensko-tureckého pohraničí, kde jako důstojník z povolání sloužil během první světové války, je pro jeho tvorbu klíčový rovněž šumavský region a nezřídka bývá označován za dědice Adalberta Stiftera. Na rozdíl od mnoha svých souputníků však Michel po rozpadu habsburské monarchie zůstal imunní vůči svodům německého nacionalismu a za román Die Burg der Frauen (jehož název Děvín odkazuje k české mytologii) se dokonce stal v roce 1937 – spolu s Karlem Čapkem nebo Marií Pujmanovou – jedním z laureátů československé Státní ceny za literaturu.

Psychologická próza stojící na půdorysu legendyUprostřed hlubokých šumavských hvozdů, kdesi mezi Železnou Rudou a Horní Planou, se odehrává i děj Michelovy legendy o chlapci jménem Ježíš, jehož pohnutý osud v mnohém připomíná úděl biblického Syna Božího. Legenda coby tradiční žánr křesťanského písemnictví tu ovšem naplno vstupuje do služeb beletrie a stejně jako v dílech jiných autorů přelomu 19. a 20. století – kupříkladu Julia Zeyera – má velmi blízko k pověsti, pohádce a próze jako takové. Základní hagiografický půdorys sice zůstává neměnný, příběh života a smrti takzvaného Ježíše ze Šumavy ovšem protíná vyprávění o hříšném malíři Kristianovi či obávaném místním loupežníkovi. Ryze literárním prostředkem je též předmluva fiktivního autora, údajně pražského učitele pobývajícího s rodinou pravidelně na Šumavě, kde časem posbíral střípky informací o svém hrdinovi a pod vlivem tragického úmrtí vlastního syna se nakonec odhodlal k sepsání jeho příběhu.

03606636.jpeg

K legendistickému žánru odkazuje rovněž jistá schematičnost v rovině zápletky i charakteristiky hlavních hrdinů. Chlapcova vpravdě nadpozemská nevinnost, jeho čisté úmysly a neochvějná víra v Boží milosrdenství jsou záměrně vystavovány obtížným zkouškám a stavěny do kontrastu s lidskou krutostí, malověrností a zkažeností. Za žánrově příznačný bychom mohli označit také autorův notně expresivní výraz, který však vyvěrá spíše z dobové literární praxe, stejně jako naturalističnost vybraných popisů a scén.

Náboženská látka podaná bez církevní dogmatikyHrozbu přílišné schematičnosti však zažehnává autorova snaha o psychologizaci některých postav, odrážející se v proměně jejich charakteru a postupném vývoji jejich vztahu k Ježíšovi. Téma baladické prózy, neřku-li její poselství, odkazuje ke Kristovu učení o lásce ke všem živým tvorům, ponechávajíc zcela stranou roli církve. Takové pojetí náboženské látky pak souzní s tematizací vztahu člověka a přírody, která náleží ke stěžejním prvkům Michelovy poetiky, stejně jako se samotnou volbou jemu tak blízkých šumavských kulis.

Park Adalberta Stiftera v Horní Plané

Výslednému čtenářskému dojmu prospívá i míra racionality, s níž je obsah této moderní legendy nahlížen a která ústí v možnost dvojí interpretace celého vyprávění. Nakonec ovšem nezáleží na tom, zda Ježíše na Šumavě pojmeme jako svého druhu fantastickou prózu, nebo jako psychologické drama o šílenství rodícím se z nezměrného zármutku, které vlivem okolností přerůstá v masové náboženské poblouznění. Poutavý příběh zakořeněný v magické krajině šumavského pohraničí a pojednávající o hodnotách překračujících hranice křesťanství má totiž potenciál oslovit každého, kdo se nezalekne lehce archaického jazyka a jisté míry nutného patosu.

autor: Petr Nagy
Spustit audio