Na svá Setkávání s Hrabalem vzpomíná ve stejnojmenné knize spisovatel Josef Kroutvor

16. duben 2014

V osobních a literárně-vědných úvahách hovoří Josef Kroutvor o raném básnickém díle Bohumila Hrabala, ale také o jeho vnímání literatury jako životní potřeby a podstaty.

Soubor Kroutvorových esejů Setkávání s Hrabalem, s podtitulem Vzpomínky a eseje, vydalo nakladatelství Pulchra u příležitosti letošního stého výročí narození Bohumila Hrabala.

K letošnímu sto-letí Bohumila Hrabala uctění slovem jaksi patří. K mnohohlasu řečeného na „téma Hrabal“ se přidává i Josef Kroutvor, byť jedna jeho vzpomínka se týká mlčení:

„V letech normalizace jsem byl zaměstnán v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, odkud je to kousek do hospod na Starém Městě. Hrabal se u mě mnohokráte zastavil, aby si odpočinul. … Věděl jsem, že Hrabal je unavený, svým způsobem uštvaný a že touží po chvilce klidu. … netahal jsem z něj vzpomínky ani moudrá sdělení slavného spisovatele. I toto mlčení s Hrabalem bylo pro mě cenné a přijímal jsem je jako dar a štěstí být mu nablízku.“

V napsaném vyjádřil Josef Kroutvor svůj vztah v devíti esejích. Vlastně v jedenácti, protože první stať nazvaná Úvodem a poslední, Závěrem, se té formě přibližují také. Jen tím, že jsou osobnější, naplňují onu vzpomínkovou část podtitulu. Obě zřejmě autor přičinil až pro potřebu knihy, jak čteme v Ediční poznámce, dosud nebyly publikované.

Z devíti esejů jsou prvně čtenářům dostupné dva: Boudník, Hrabal a ti ostatní a Vlaky stále ostře sledované. Z kterého období pocházejí, nezjistíme, letopočet otištění ať v samizdatu, knižním nebo časopiseckém vydání je uveden jen u těch, které tímto procesem prošly.

Tři samizdatově vydané stati z osmdesátých let minulého století vyšly v následném desetiletí, v knize Josefa Kroutvora Fernety, v Kritickém sborníku, nebo jako doprovod k melantrišskému vydání knihy Ztracená ulička, v níž se Hrabal představuje v poloze básnické. Kroutvor k tomu poeticky uvádí:

„Na počátku veletoku prózy jsou praménky a potůčky poezie. V roce 1948 shromáždil Hrabal verše svého mládí do svazku s názvem Ztracená ulička.“ Mimochodem, k vydání tehdy, ve vítězně únorových časech nedošlo, což je ostatně jeden z příznaků spisovatelských počátků Bohumila Hrabala.

Druhé „mimochodem“ napadne čtenáře díky nedávným okolnostem, protože Hrabal svojí Ztracenou uličkou vzdal hold „lokálnímu básnictví“, jak píše Kroutvor: „vystupuje jako lokální básník jednoho malého českého městečka“, cítí se být součástí jeho koloritu, vnímá jeho specifický patos.

Městečkem je pro Hrabala Nymburk, místo jeho lyrických inspirací i základna pozdějších svérázných historek a postav. Vzpomeneme-li v té souvislosti na loňský „humbuk“ kolem návrhu na přejmenování nymburského gymnázia a některých vůči dalece místo převyšujícímu tvůrci, jsou to smutek budící konotace.

03105418.jpeg

Ale zpět k esejům Josefa Kroutvora a jeho Setkávání. To je naopak povzbudivé, objevné a otevírající polohy a pohledy, při nichž rozhodně nemáme dojem, že jsou mnohokrát zmiňované a v souvislosti se spisovatelem už se staly vyprázdněným klišé.

Obrazem doby v Hrabalově milostné poezii z počátku padesátých let se zabývá ještě studie Bravotisky Bohumila Hrabala, o jeho „objevení“ iniciačního stylu se hovoří v eseji Hrabal, Mácha a surrealismus. V dalších pak jednáno o existencialismu, anebo pátrání po reálných zdrojích, z nichž vzešla např. próza Ostře sledované vlaky.

Josef Kroutvor znal Bohumila Hrabala osobně, popisuje společné noční debatní potulky Prahou nebo hospodská pobývání. I ve svých esejích autor udržel ráz přátelské intimity. Důležité ale je, že nad ni skvěle pozvednul obecné rysy, tvůrčí zákonitosti, specifika, uměleckou originalitu. I proto je to kniha, a nejen pro tento rok, zásadní.

autoři: Milena M. Marešová , Helena Petáková
Spustit audio