"Nastala doba mrazení..." A pak zase tálo

Textilní výtvarnice Jaroslava Vondráčková, která zemřela roku 1986 v požehnaném věku dvaadevadesáti let, za svůj dlouhý a barvitý život poznala řadu levicově orientovaných intelektuálů a umělců. K nim patřil i autorčin blízký přítel, český spisovatel Jiří Weil, kterému věnovala svou vzpomínkovou knihu. V jejím titulu Mrazilo - tálo se výmluvně odráží proměnlivost politických i kulturních dějin 20. století. Kniha vyšla roku 1979, dvacet let po Weilově smrti. Pro vydání v samizdatové edici Kvart ji tehdy připravil Jan Vladislav. Oficiálně se však do rukou českých čtenářů dostává teprve nyní.

Egodokument – vzpomínky - biografiePo formální stránce se kniha příliš neliší od několikrát vydaných vzpomínek Vondráčkové na Milenu Jesenskou. Charakteristické je pro autorku prokládání osobních vzpomínek četnými citacemi, ať už z Weilových děl a jeho korespondence nebo z jiných pramenů. Těmito úryvky, jež jsou nezřídka organicky začleněny do textu, Jaroslava Vondráčková do jisté míry verifikuje a ilustruje svá vlastní tvrzení. Knihu lze obecně zařadit do žánru memoárů coby jednoho z typů tzv. egodokumentů. S tím koresponduje autorčino hojné líčení vlastních zážitků a vzpomínání na celou řadu osobností. Primárním cílem Vondráčkové však bylo podat svědectví o životě a tvorbě Jiřího Weila, což její dílo přibližuje také žánru biografie.

Život plný paradoxůMnožství současných čtenářů si Weilovo jméno spojuje pouze s několika oceňovanými poválečnými prózami s tematikou holocaustu. Pro takové bude kniha Mrazilo - tálo četbou vskutku objevnou. Autor dnes již čítankových děl jako Život s hvězdou nebo Na střeše je Mendelssohn totiž prožil život plný paradoxů. Přesvědčený komunista a talentovaný spisovatel se musel opakovaně potýkat s kritikou z vlastních řad a svého času byl dokonce vyloučen z komunistické strany i ze Svazu spisovatelů. O některých zvláštnostech Weilova osobního i profesního života ostatně pojednává též zasvěcený doslov Markéty Kittlové. Ta kromě toho s odkazem na novější weilovské studie dále koriguje a doplňuje spisovatelův portrét z pera Jaroslavy Vondráčkové.

Jaroslava Vondráčková, Mrazilo – tálo (O Jiřím Weilovi), obálka knihy |foto: Nakladatelství Torst

Písemné prameny i ústní výpovědiAutorka knihy vyniká schopností přiblížit svým čtenářům dobovou atmosféru a ve zkratce představit tehdejší společenské, politické i umělecké poměry nejen u nás. Přestože kontakt Jaroslavy Vondráčkové s Jirkou, jak Weilovi přátelsky přezdívá, býval vlivem vnějších okolností na různou dobu přerušován, dokázala jeho životní příběh vylíčit víceméně chronologicky a uceleně. Vypomáhá si při tom dopisy, články a prózami Jiřího Weila i řadou písemných pramenů a ústních výpovědí jejich často společných přátel a známých. Ve výsledku tak neopomíjí žádnou z důležitých kapitol Weilova života - činorodá léta dvacátá a třicátá, poučný pobyt v Sovětském svazu, dramaticky prožitou nacistickou okupaci, válkou probuzený zájem o židovství ani spisovatelův předem prohraný boj s leukémií v letech padesátých. Vondráčková nadto záslužně připomíná Jiřího Weila nejen coby spisovatele, ale také jako významného překladatele soudobé ruské literatury.

Příležitost k seznámeníVzpomínky Jaroslavy Vondráčkové představují s ohledem na dosud chybějící weilovskou monografii velmi cenný zdroj informací o životě a díle Jiřího Weila. Kniha Mrazilo - tálo přesahuje svým obsahem rovinu pouhého osobního svědectví a barvitý příběh významného českého spisovatele a překladatele navíc podává velmi poutavou formou. Autorka nezastírá své sympatie k Jiřímu Weilovi i dalším „komunistům z přesvědčení", mezi něž se v mládí sama řadila a jejichž nekritický idealismus se snaží zpětně vysvětlit a do jisté míry ospravedlnit. Přítomný weilovský portrét je ovšem navzdory tomu až překvapivě živý, věrohodný a komplexní. Doufejme proto, že Vondráčkovou nabízená příležitost důkladného a čtivého seznámení se s Jiřím Weilem nezůstane českými čtenáři nevyužita.