Nejlepší české básně 2014

29. prosinec 2014

Od září 2013 do srpna 2014 vybírala editorka a literární kritička Olga Stehlíková nejzdařilejší básně tohoto období. Konečnou podobu dal 6. ročence Nejlepších českých básní arbitr svazku básník, publicista a vysokoškolský pedagog Petr Hruška. Knihu už tradičně vydalo brněnské nakladatelství Host.

Jaký byl postup a způsob výběru „nejlepších básní“ podrobně objasňuje Olga Stehlíková v Ediční poznámce antologie. V mírně zkrácené formě je řečeno: Ročenka Nejlepší české básně 2014 představuje výběr ze zveřejněných, dříve nepublikovaných českých básní z období od září 2013 do srpna 2014. Z produkce tohoto období bylo vybíráno z vydaných básnických knih, z vydaných čísel tištěných literárních periodik, která v České republice publikují původní básnické texty: A2, Analogon, H_aluze, Host, Kontexty, Listy, Partonyma, Plž, Prostor Zlín, Protimluv, Psí víno, Revolver Revue, Splav, Souvislosti, Texty, Tvar, UNI, Weles, Literární noviny, Salon Práva.

Editorkou je Olga StehlíkováBásně byly přebírány také z vybraných literárních serverů a internetových literárních časopisů: Dobrá adresa, iLeGaLiT, Kulturní noviny, Lemurie, Literární, Literární západ, Lžička v šuplíku, Nedělní chvilka poezie, Písmák a Totem.

Z výběru byly vyloučeny autorské webové stránky a blogy, facebookové básnicképříspěvky ve formě statusů nebo komentářů, jelikož by nebylo možné postupovat systematicky. Výjimku tvoří básně zaslané na facebookový profil Nejlepší české básně vedený redaktory nakladatelství Host, jež byly autory dodávány přímo na jejichžádost. Z výběru jsou vyloučeny výbory z díla, sebrané spisy, reedice dříve vydaných básnických sbírek včetně vydání upravených, posmrtné publikace a překlady básnickýchděl do češtiny.

Arbitrem Nčb je Petr HruškaPro arbitra svazku vybrala editorka „asi sto padesát souborů anonymních básní, téměř vždy po několika z jedné sbírky“. Jaký byl postup výběru Petra Hrušky? Co ho vedlo k volbě 53 nejlepších básní? To nastiňuje ve svém úvodu, v němž například říká: „Nejprve bylo potřeba vybrat básně silné. Tedy takové, které mne z nějakých důvodů vzrušují, přičemž není rozhodující, zda všechny ty důvody beze zbytku znám. Daleko podstatnější je ten zvláštní pocit, že by ono rozrušení mohlo být nakažlivé, a mohlo tedy postihnout i někoho dalšího. (…) Jestliže jsem kdysi propadl kouzlu básní, tak asi právě proto, že člověku nepotvrzují, co ví, co si představuje, co prožil a hodnotově roztřídil, ale že mu to naopak všechno trochu rozhážou, nakloní, rozechvějí a v posledku tak v něm vyvolávají - touhu. (…) Bývají jí někdy nadány i texty, které jsou v obvyklém smyslu slova nesrozumitelné. Neobsahují žádný souvislý popis, logický děj, smysluplné obrazy, žádné pochopitelné zprávy, zjištění, nálezy. Žádné pravdy světa. (…) Všechny texty jsem si vytiskl, papíry složil do komínku a pak postupně jeden po druhém pomalu pročítal. Básně, které na mne přece jen působily silněji, jsem vždy povysunul ze stohu papírů a potom četl dál. Když jsem došel na konec, začal jsem číst podruhé. Ještě jsem občas některou povysunul, objevovaly se totiž nepovšimnuté významové souvislosti, vynikala pomalá naléhavost nebo naopak cudnost výrazu. Po druhém čtení jsem měl kýženou padesátku básní vybranou, ale byl jsem z toho celý křehký, některé verše ke mně pokaždé hovořily trochu jinak. Před třetím, ověřovacím čtením jsem si potřeboval odpočinout a získat odstup. Vyšel jsem ven, zamířil ke břehu řeky a nechalse zalít žlutým srpnovým chvatem kvetoucích celíků. Šel jsem pořád dál a nakonec našel hospodu. V té jsem pak velmi dlouho přemítal nad tím, kterak se měří tady na světě síla touhy a kolik lidí je ještě ochotných vnímat báseň jako volání bůhvípočem…

03281469.jpeg

Na druhý den po probuzení jsem našel vše na stole vlídně uklizené. Včetně stohu papírů, který někdo z rodiny (nepátral jsem kdo) pečlivě sklepl, a zarovnal tak ty protivně přečuhujícílisty. Zíral jsem na to a pomalu si uvědomoval, že jsem se ocitl zpátky na počátku svého arbitrážního údělu. Patřilo mi to. Pustil jsem se do čtení a po čase měl opět rozhodnuto. Pomalu se mě ovšem zmocňoval nový nepokoj. Některé vybrané básně se určitě kryly s těmi, které jsem coby nejsilnější povysunul již včera. Některé ale určitě ne. U některých jsem si už vůbec nebyl jistý.

Nikam jsem nešel a soubor Nejlepších českých básní 2014 rychle odeslal nakladateli.“

Spustit audio