Nové knihy: román Sebevraždy panen; monografie Ivany Lomové; Eseje o německé romantice; Svěrákovy vzpomínky
První román jednoho z nejoceňovanějších amerických spisovatelů současnosti Jeffreyho Eugenidese a autentické vzpomínky Zdeňka Svěráka – to jsou dvě knihy, které podle Jana Nejedlého stojí za to číst.
Uniknout by vám neměla ani první velká monografie uznávané malířky Ivany Lomové a kniha esejů o zásadních autorech německé literární romantiky.
Polemika s americkou představou o šťastném životě
Nakladatelství Host vydalo román Sebevraždy panen amerického spisovatele Jeffreyho Eugenidese. Autor, u nás známý prózami Hermafrodit a Hra o manželství, se tentokrát prezentuje svým debutem z roku 1993, který zfilmovala režisérka Sofie Coppolová.
Příběh vypráví nikoli o třech, ale hned o pěti sestrách, které žijí v dusné sešněrované atmosféře upadající průmyslové aglomerace.
Bigotní matka chce mít rodinu pod kontrolou, a tak nejen že svým dospívajícím dcerám zakazuje plesy, večírky a rockovou hudbu, ale nakonec jim nedovolí ani vycházet z domu. Její přehnané puritánství ovšem pochopitelně přitahuje výstřednosti všeho druhu.
„Tam byste se zabili jen proto, abyste měli co dělat,“ glosuje jeden z vypravěčů klima v oné přízračné rodině. A jak název knihy napovídá, všech pět protagonistek nakonec „přepadne přes okraj světa“, tj. zvolí dobrovolnou smrt.
Na první pohled bizarní, dekadentní námět má však svá další různočtení. Za prvé jej můžeme číst jako studii dospívání, neboť probouzející se tělesnost obvykle doprovází zmatek, zoufalství, frustrace, myšlenky typu „být dívkou znamená být ve vězení“ a bohužel i sebevražedné myšlenky.
Ruku v ruce s tím se nabízí kritická interpretace americké pruderie. A nesmíme zapomenout ani na hořkou satiru na hospodářskou krizi, jejíž truchlivou předzvěstí se osud dívek stal.
Bez ohledu na výklad zaujme čtenáře vypravěčská perspektiva díla. Kolektivní vypravěč v první osobě množného čísla, zosobňující chlapce ze sousedství, zprostředkovává tak trochu kubistickou, nelineární retrospekci či spíše rekonstrukci minulých dějů. Knihu přeložila Martina Neradová.
Monografie výtvarnice Ivany Lomové má znepokojivou atmosféru
Malířka Ivana Lomová (ročník 1959) se nejprve coby samouk blížila k poetice tzv. české grotesky, později nalezla svou parketu v proluce mezi hyperrealismem a magií všedního dne.
„Prostě mně ty legrácky přestaly připadat důležité. Malovat svět takový, jak ho cítím, bez úšklebků, výmyslů či jiných kudrlinek, mi teď přijde mnohem zajímavější,“ nechala se slyšet výtvarnice.
Publikaci, na níž se podíleli Milena Slavická, Radim Kopáč, Kateřina Tučková a Viktor Pivovarov, vydalo nakladatelství ARSkontakt.
Němečtí romantici poprvé v jedné knize
Eseje o německé romantice – tak zní název souboru textů Kurta Krolopa a Jiřího Stromšíka, dvou osobností německé a české literární vědy a germanistiky.
Zásadní tvůrce německé romantiky počínaje Novalisem přes bratry Grimmy až po Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna zde čtenář nahlédne jak v rámci německé kultury, tak i její tuzemské recepce. Svazek vychází v produkci nakladatelství Pavla Mervarta.
„Jsem to já a nejsem to já“ – Zdeněk Svěrák se inspiroval vlastním dětstvím
Nová prozaická kniha Zdeňka Svěráka se jmenuje Po strništi bos. Autor se v ní vrací do období protektorátu, kdy se jako sedmiletý musel s rodiči přestěhovat na venkov.
„Dospělí si myslí, že dítě nemůže mít velké starosti, když je malé. Ale kolikrát jsou tak velké, že z toho nemůže spát,“ říká nehrdinský hrdina této novely, která je v detailech možná trochu syrovější a naturalističtější, než jsme u autora zvyklí, nicméně ani ve válečných reminiscencích neztrácí typický nadhled. Knihu vydalo nakladatelství Fragment.
