O psu, který štěkal, medaili a velké válce
V horkém létě roku 1919 se ve vojenském vězení malého francouzského města protne příběh uvězněného válečného hrdiny a vojenského soudce. V knize Červený obojek francouzského spisovatele a lékaře Jeana-Chritopha Rufina má zásadní roli pes, ale nakonec zcela jinou, než bychom čekali.
Příběh se odehrává v těsně poválečné době, začíná v srpnu roku 1919 ve věznici bývalých kasáren, v jejichž cele pobývá jediný vězeň. Navštěvuje ho soudce, vyslýchá a čtenář pořád netuší, o jaký zločin jde. Vězeň může být úplně osvobozen, anebo poslán na nucené práce – má na výběr a zdá se, že s podivnou zatvrzelostí dobrovolně volí nejpřísnější trest.
Dva ve věznici a pesZač? To autor prozradí až téměř v závěru, kdy už je dávno jasné, že v této knize nejde o velikost či vznešenost slov ani činů. Že vlastně nejde ani o potrestání, natož o prohřešek sám. Dva muži spolu prostě mluví: „Nikdy mě nenapadlo, že to válečné šílenství může existovat. Granáty, lidé v uniformě, boje, při nichž do několika minut leželo pod širým nebem tisíce mrtvých. Byl jsem obyčejný venkovan, chápete? O ničem jsem neměl tušení. … potřeboval jsem najít odpovědi. Chtěl jsem zjistit, jak ostatní rozumí válce, společnosti, armádě, moci, penězům, všem těm věcem, které jsem dosud neznal.“
Tíha války a vliv na způsob myšleníJean-Chritophe Rufin skvěle, přesto jako by mimochodem, zachytil, jak fatální ranou byla proměna, kterou velká válka vnesla do lidského vědomí. Hromadné zabíjení, bezcitnost, nemilosrdné chování – to vše člověk mnohokrát zažil a působil svým bližním dříve, násilí ho provází odpradávna. Tentokrát se to ale dělo v enormním měřítku, moderními prostředky, a především v totálním odcizení. Jak v takovém prostoru věřit ideálům a nakolik se ukazuje rozdíl mezi jejich „vyčtenou“ a prožívanou platností? „Všechno, co v lidech zvyšuje nechuť k válce, je dobré pro věc, za níž bojuju, jak říkáte. Pokud takzvaní hrdinové odmítnou odporné pocty od těch, co tahle jatka řídili, přestaneme slavit takzvané vítězství,“ říká válečný hrdina i vězeň Jacques Morlac.
Zásadní téma ve čtivé forměRufinův příběh o hrdinství, které zaniká ve psím štěkotu, je komorní drama, jehož aktéry jsou dva muži, jedna žena, pes a knihy (ty je také důležité zmínit, neboť četba a vzdělanost jsou zde podstatné hodnoty). Není to milostná freska ani protipól velkých a malých dějin. Přesto se autorovi podařilo vytvořit napínavou kompozici. Jak sám říká v závěrečném věnování „příběh jednoduchý a kraťoučký“. Červený obojek je prostá historie o věrnosti a vztazích, které nelze nakázat ani napravit silou. Důležité není zjistit, proč tu štěká ten pes, naopak podstatné je, že text je napsaný tak, že při vší závažnosti je radost ho číst.
