Plocha času na Mapě polí v Lomech vertikál
Zajímají vás alternativní dějiny české literatury? Druhý díl rozsáhlého počinu s názvem Dějiny nové moderny má podtitul Lomy vertikál. Dílo popisuje hlavní směry a tendence v české literatuře v letech 1924-1934. Knihu vydalo nakladatelství Academia.
Pro základní orientaci v dění desetiletí mezi rokem 1924 a 1934 nabízí kniha několik atraktivních záchytných bodů. Prvním je Plocha času, soupis dění v literárním a kulturním prostoru zdejším i zahraničním. A tak se čtenář dozví, nebo si jen připomene, že například v roce 1928 vyšel první díl Hovorů s TGM Karla Čapka, Osvobozené divadlo uvedlo hru Král Ubu Alfreda Jarryho, ze spisovatelské dílny F. Háje vyšla Řídících Márinka, zatímco z tvůrčí „dílny“ D. H. Lawrence se mezi čtenáře vydala kniha Milenec lady Chatterleyové, že právě v tomto roce zemřel Leoš Janáček, Ladislav Klíma i Rudolf Těsnohlídek.
Mapy polí literárního a kulturního dění v jednotlivých letech období 1924-1934Výčtové „mapy“ jednotlivých roků zabírají přibližně třetinu více než šesti set stránkového svazku. Jsou podrobným popisem dění v kontextu literatury české, překladové i světové. Uvádějí také kontext kultury české i světové, jednotlivých uměn, filozofie, historie, estetiky i dalších humanitních oblastí.
Sondy a analýzyDetailnější představu období podávají studie, jejichž celek je zároveň jakousi charakteristikou tohoto desetiletí, jaksi „rozlomeného“ mezi reflexí první světové války, bohatstvím kulturních podnětů, inspirací a imaginací, ale také sílícími pocity krize a dalšího hrozícího ohrožení. Zřejmě právě proto jsou dominantními pocit nicoty (Vladimír Papoušek: Metafory bytí a existence v české literatuře) i hledání spásy (Michal Bauer: Česká literatura v doteku s katolicismem), „mystika“ půdy a národa (Veronika Veberová: Spisovatelé ve vztahu k tradicionalistickým a regionálním kulturně-politickým aspektům) i psychologie (Libuše Heczková: Česká literatura v kontaktu s kulturními, psychologickými a sociálně reformními koncepty).
