Přátelský podvod; Vnitřní cestopis a Destrukční deník
V roce 2009 získala Cenu Knižního klubu novela Bílej kůň, žlutej drak. Próza vietnamské autorky, žijící od narození v Čechách, byla posléze odhalena jako podvrh, který zinscenoval prozaik Jan Cempírek. Reakce byly poměrně bouřlivé. Manažerka Knižního klubu se kupříkladu prohlásila: „Pan Cempírek udělal ze spousty lidí naprosté hlupáky. To se přece v literatuře nedělá.“
Lenka Pořízková, Přátelský podvod. Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století (Academia)O tom, že se to v literatuře dělá, tedy že mystifikace je součástí umění už odnepaměti, pojednává studie bohemistky Lenky Pořízkové nazvaná Přátelský podvod. Po historickém exkurzu se autorka zaměřuje především na českou kulturní scénu a nutno dodat, že se v ní orientuje s velkým přehledem. Od rukopisných padělků českých obrozenců klene oblouk až k Cimrmanovi, smělé paralely črtá mezi Haškovými mystifikacemi a akcemi skupiny Ztohoven, Slezské písně dává do souvislosti s Denikem Ostravaka, ze zapomnění vytahuje podvrhy typu Halasovy závěti sepsané Jindřichem Chalupeckým.
Autorka se snaží postihnout i stylotvornou a významotvornou funkci mystifikací. Poukazuje například na literární časopis Tvar, kde se zejména tandem Macura/Janoušek pokoušel různými paratextovými klamy bořit zavedené konvence a vyprovokovat reakce uvnitř literárního pole. Ať už to byl neexistující román Sametová Anna, postava lidového kritika Aloise Burdy, vědecká konference o pohádkovém Mrazíkovi či směr zvaný „polopatismus“. Ostatně, tato mystifikace, utahující si z uctívačů kritika Jana Lopatky, přerostla v 90. letech v poměrně zásadní spor o literární kánon, kdy se proti tvaristům, vyznávajícím hru a fikci, ostře vymezili zastánci umělecké autenticity z okruhu Kritické přílohy Revolver Revue.
Večery Analogonu (Sdružení Analogonu)Z dalších nových knih zmiňme Večery Analogonu, výbor z libret divadelních skečů, které tuzemská Surrealistická skupina inscenuje vždy u příležitosti vydání stejnojmenné revue. Nekorektní humor těchto miniatur, odkazující k effenbergerovské devize „cynismu fantazie“, představuje odlehčenou, nicméně velmi živou podobu současného surrealismu.
Kateřina Piňosová, Vnitřní cestopis (dybbuk)Ze stejné nadrealistické líhně pochází básnířka a malířka Kateřina Piňosová. Její Vnitřní cestopis, jak knihu nazvala, má formu deníkových zápisů prokládaných básněmi, sny, citacemi a kresbami, inspirovanými mimo jiné autorčiným pobytem v Mexiku. Avšak nikoli světem, nýbrž světy se zde cestuje. Na rozhraní skutečnosti a imaginace vyrůstá před čtenáři obří koláž, čerpající stejně tak z odkazu západní avantgardy jako indiánských legend či mexického folkloru.
Keri Smithová, Destrukční deník (CooBoo)„Tvořit znamená ničit,“ tak zní krédo knihy Destrukční deník a jeho autorka Keri Smithová jej spíše než na způsob knihy stvořila coby malířské plátno, na němž má teprve cosi vzniknout, respektive zaniknout. Tato kniha se totiž nečte, ale dle instrukcí dotváří a hlavně ničí. Stránky deníku slouží ke čmárání, škrábání, žvýkání, lízání, sprchování či bubnování. Na konci vám nejspíš nezbude úhledný svazek k ozdobě knihovny, ale intenzivní zážitek.
