Recenze knihy Z jeviště i zákulisí české politiky i ekonomiky
Zdislav Šulc: Z jeviště i zákulisí české politiky a ekonomikyFoto: Nakladatelství Doplněk
Z jeviště i zákulisí české politiky a ekonomiky – to je název vzpomínkové knihy novináře a ekonoma Zdislava Šulce, kterou vydalo brněnské nakladatelství Doplněk.
Měnová reforma v roce 1953, přípravy ekonomické reformy v šedesátých letech, události roku 1968 – to je jen několik témat v jeho zorném úhlu. Co podstatného z knihy vyčetla naše spolupracovnice Ladislava Chateau:
Životní vzpomínky Zdislava Šulce, které vyšly v brněnském nakladatelství Doplněk a nesou název Z jeviště i zákulisí české politiky a ekonomiky, jsou knížkou mimořádnou. Její autor, narozený v roce 1926, patří totiž k nejvýznamnějším makroekonomickým analytikům. Původně novinář, který působil v Rudém právu a Nové svobodě, pracoval později i v Ekonomickém ústavu ČAV. Ve své knize zachytil svůj osud od dětství až po léta devadesátá. Dvěstěpadesátistránková kniha, pěkně graficky upravená, je bohatě doplněna fotografiemi z rodinného archivu; na jedné z nich vidíme autora v rozhovoru s Alexandrem Dubčekem v roce 1968 a na jiné zase s Ludvíkem Svobodou po jeho návratu z Moskvy v září téhož roku.
V době normalizace, kdy se autor ocitl i se svou ženou na seznamu nežádoucích, poté, co mezi prvními podepsal Chartu 77, ztratil veškeré publikační možnosti. Musel si proto hledat jiné zaměstnání, začal jako dělník, posléze pracoval jako skladník a publikovat mohl pouze v samizdatu, tam vyšlo i jeho stěžejní dílo Stát a ekonomika; své rozbory a kritické komentáře pak publikoval zejména v samizdatovém čtvrtletníku Ze zásuvky a z bloku. Jeho žena, rovněž novinářka, našla na tehdejší dobu přátelské pracoviště ve Spolaně jako dělnice v nočním provozu.
Ale vraťme se ještě na začátek. Bylo mu sotva devatenáct, když skončila druhá světová válka. Jeho otec, krejčovský dělník, patřil k zakladatelům sociálně-demokratické strany v malém podhorském městečku Jablonné nad Orlicí. Syn Zdislav nechtěl v této tradici pokračovat; po maturitě v roce 1945 se vydal do Prahy a brzy se stal posluchačem Vysoké školy politické a sociální, pro studenta z nemajetných poměrů to jistě nebylo jednoduché, na jednom místě píše: Živil jsem se rohlíky v automatu Koruna na Václavském náměstí a snídal i večeřel chleba zapíjený „limonádou" z vody a grapefruitového prášku z plechové pixly organizace UNRA. Kniha tak přináší četné postřehy, vlastní zážitky a vzpomínky na pohnuté poválečné poměry v Československu, na měnovou reformu vyhlášenou k 1. červnu 1953, na následnou dělnickou demonstraci v Plzni, kterou potlačilo vojsko a Lidové milice. V kapitole Dvě setkání s Rudolfem Slánským popisuje Šulc s velkým smyslem pro detail málo známou okolnost, která vedla k zatčení Slánského, a to na zachycení tajemného dopisu, který nabízel generálnímu tajemníkovi emigraci, a umožnil tak veřejnosti uvěřit v „spiklenecké protistátní centrum" i proces samotný. Není divu, že autor v té době uvítal odchod do Ostravy, kde pocítil, jak píše, jisté ulehčení, dokonce i radost z toho, že se mohl vrátit k novinářskému řemeslu. Tam se také seznámil se svou budoucí ženou a založil rodinu.
Léta a události běžely rychle a nezadržitelně; návrat do Prahy, jaro 1968 i promarněná Šikova reforma a léta v ústraní. A konečně přišel rok 1989 a nastoupilo období Šulcova vzestupu; stal se opět přední osobností, stál u zrodu transformační strategie, kterou připravovalo vedení Vlasákova týmu. Bohužel ani tato reforma se neuskutečnila, prosadila se Klausova varianta. Velmi poučné jsou v tomto směru kapitoly s názvem Jak se rodila, kam směřovala a proč byla potlačena „Šikova reforma" nebo Trnitá cesta transformace ekonomiky, stejně jako další úvahy o kupónové privatizaci nebo osudu „vlajkových lodích" našeho průmyslu - Tatry, Liazu a Avie.
Kniha Z jeviště i zákulisí české politiky a ekonomiky však vůbec není výčtem výčitek a křivd, nezajímavých ekonomických podrobností, jak někdy u podobné memoárové literatury bývá. Naopak. Je mementem pro dnešek, je přínosem k pochopení současné situace. A na závěr snad ještě poslední poznámka: Po celou dobu byla a je autorovi velkou oporou jeho žena Olga. Bez nadsázky lze říci, že Zdislav Šulc patří k těm výjimečným osobnostem, které si nikdy z politiky neudělaly dobré bydlo, možná i proto, že v jeho životě se vždy a především prolínala láska a práce.
