Rozbité hračky a vztahy se potkávají v básnické sbírce Igora Malijevského
Do svých pocitů i na ukrajinský dvorek nechává čtenáře nahlédnout Igor Malijevský. Jeho nová básnická sbírka Zimní království vychází jako bibliofilie nakladatelství Paper Jam.
Igor Malijevský je muž mnoha profesí. S Jaroslavem Rudišem už roky uvádí literární show EKG v Divadle Archa, s Václavem Kahudou na Vltavě moderuje Čajovnu, píše povídky i básně, vystupuje s kapelou Hlinomazův apetit a také fotí. Před nedávnem ukončil svou výstavu fotografií ze Lvova, ke které také vydal publikaci. Ve stejný čas ale Malijevský přichází i s dalším příspěvkem ke své básnické práci. Po sbírkách Bělomorka a Druhý den po konci světa vydává v nakladatelství Paper Jam Milana Hodka novou básnickou sbírku.
V Zimním království se Igor Malijevský obrací do svého nitra. Vrací se k ryze soukromým zážitkům, vstupuje do příběhů svých vztahů, přináší zdánlivě nenápadné detaily z partnerského soužití. Intimní lyrika přitom podle jeho slov není něco, co by mu bylo příliš blízké: „Raději čtu a píšu věci, které jsou o tom, co vidím kolem sebe. Ne o tom, co vidím v sobě. Tato knížka je přece jen trochu introspektivnější než ostatní, a proto k ní mám ambivalentní vztah – introspekci mám v knihách čím dál tím méně rád, zejména u sebe.“
Všechny předměty mají v mlze nejasné okraje
ani my nejsme výjimkou
není zela jasné kde začínáme
ani kde končíme
odhadujeme se po paměti
odhadujeme se podle zákona pravděpodobnosti
Někdy se ale pohledu do vlastního nitra prý zkrátka vyhnout nedá. Podobně se vlastně zrodila i Malijevského nejnovější sbírka. „Je to knížka, která prostě vznikla. A když knížka vznikne, má člověk možnost ji buď zničit, nebo vydat. Vybral jsem druhou možnost, vydal jsem ji v nákladu adekvátním obsahu. Je to intimní příběh, který má ale nějaký přesah, jinak bych ho nevydával.“
To často znějící klišé, že podobné umělecké počiny fungují jako terapie jejich strůjců, ale Malijevský odmítá. Kdyby pro něj jeho básně měly plnit takovou funkci, pak by prý nemělo smysl je vydávat. Slovo terapie mu zkrátka s uměním neladí, ani když se obrací ke svým pocitům.
Čtěte také: Lvov je město, které pořád můžete objevovat. Igor Malijevský vám dá na cestu Znamení
Sbírku Zimní království doplňují také výrazné fotografie. Celá tak podle Malijevského působí jako kniha pro dospělé děti. Básně totiž doprovodil sérií fotografií, které vznikly při jeho návštěvách Lvova. Tam objevil zapadlý dvorek, kam tamní obyvatelé nosí staré hračky. Prý, aby tam dospěly: „Dospívají tam pod okapem, chytají lišejníky, oprýskávají. Najednou na mě působí mnohem sympatičtěji než ty dokonalé hračky z hračkářství, protože začínají mít osobnost. Zamiloval jsem se do nich v době, kdy jsem sbírku dokončoval a přemýšlel jsem, co s texty udělám. Oboje představuje přerušené dětství, vykročení z infantility věcí a vztahů, je to ve výsledku napodobenina dětské knížky – jsou tam vyfocené krásné hračky, ale porušené, a jsou tam básně o vztazích, ale také porušených.“
V zatím poslední knize Igora Malijevského se tak organicky spojily hned dva umělecké obory, kterým se věnuje. „Říká se, že umění nemá žánry, že každé takové rozdělení umění je do jisté míry umělé. Osobně to taky tak cítím, vidím to i u svých kolegů. Když jsem začal psát básně, úplně náhodou jsem se potkal s kamarádem, který mi půjčil fotoaparát. A já zjistil, že některé básně jdou jednodušeji napsat přes fotoaparát, proto jsem začal fotit. Taky jsem zkoušel malovat, ale u toho jsem moc nevydržel,“ vysvětluje Malijevský, který své juvenilie ukazovat nikomu nechce – nejsou podle jeho slov zralé.
