Sága rodu Svozilů, křížek po Napujilónce a Josefův pivovar v Litovli

2. prosinec 2015

Josef Svozil byl „osvícený muž“, podnikatel a politik, poslanec Říšské rady ve Vídni. O jeho životě i osudech rozvětvené rodiny sepsala románovou kroniku jeho vnučka Zlata Svozilová. S názvem Josefův pivovar knihu vydalo brněnské nakladatelství Host.

Rodinnou ságu sepsala Zlata Svozilová v rukopise dokončeném před půl stoletím, jak sděluje manželka jejího syna, Vladimíra Opichalová Freyová, zřejmě hybatel dnešního vydání rozsáhlého opusu. Autorka žila v letech 1921 až 1994, byla vnučkou Josefa Svozila, jehož jméno je v titulu díla a s nímž mohla teoreticky deset let pobývat a poznávat ho, neboť zemřel 1. července 1931 v Litovli. To jsou data dostupná v materiálech, nebo zanesená v předmluvě.

03523094.jpeg

Ke které rodinné větvi právě Zlata Svozilová patří, nezjistíme V naznačeném rodokmenu na přídeští knihy je naznačena linie od francouzské prabáby, napulijónky Charlotte de la Route vedoucí ke čtvrtému Josefovi a jeho manželce Kateřině i k jejich deseti dětem – devíti vlastním a jednomu adoptivnímu. Ty jsou vyjmenovány, také jejich partneři, o nichž se v textu dočítáme. Žádná Zlata tu ovšem, a ani ve vyprávění, nefiguruje. Což neberme jako nesrovnalost nebo zpochybnění, přece je zde úzkostlivě několikrát opakováno, že jde o román, který syn autorky spolu s manželkou, jak čteme v Úvodu: „přečetli a upravili pro dnešního čtenáře“.

Rozvětvená rodina hanáckých sedlákůDílo působí vyrovnaně, snad největší obtíž může činit hanácké nářečí, jímž nechává autorka promlouvat své postavy v prvním díle nazvaném Josef Svozil. I to lze ale s patřičnou trpělivostí překonat – odměnou je rozsáhlé vyprávění. Druhý díl (a zároveň polovina knihy) je nazvaný Sestřenice, s první částí propojený fotografiemi z rodinného alba, takže čtenář má pocit, že je přizván k rekapitulaci historie rodu, do jehož okruhu patřili příslušníci mlčenlivě obětaví i halasně nadřazení, nadaní, dříči, zapálení pro věc, laskaví i neodolatelní. Přece jen hlavní ze všech zúčastněných je ambiciózní Josef, student medicíny ve Vídni, kterého smrt otce vymkla z této kariéry a vrhla k „sedlačině“.

03523096.jpeg

„Chci se stát dobrým hospodářem a svědomitým ochráncem matky a malých sourozenců. K tomu mi dopomáhej Bůh.“ To zapisuje Josef Svozil do rodové kroniky a myslí při tom na Goethova Fausta i vhodné místo pro vinnou révu. Smiřuje se s vytržením z příležitostí velkého světa a pustí se do zvelebování toho malého kolem sebe, jenž po krátkém čase a přes občasné trable, mu pod rukama jen kvete a s oporou manželky Kateřiny se Josefovi požehnání dostává na dětech i na gruntu. Politický um vyzkouší na tvrdých palicích sedláků v rodné vsi, postoupí do Moravského zemského sněmu, je zvolen do sněmu Říšského. Josef Svozil nevyšel z chudobných poměrů, není případ vypracovavšího se „od krejcaru“ v kapse – jeho prosperita, a kdyby nic jiného, tohle zachytila Zlata Svozilová výborně, pocházela ze silné vůle, vnitřního aktivismu, z úporné potřeby sunout okolnosti hodnototvorným směrem. Jistě, společenský postup a prestiž Josefu Svozilovi působily radost, zadostiučinění, ale i v tom rozměru je využívá pozitivně, což vhodně ilustruje drobný detail postoje k prospěchářskému svůdci jedné z jeho dcer.

Samozřejmě, že autorka průběh situací, konkrétní dialogy či myšlenkové postupy svým postavám dofabulovala, jistě dbala i na čisté světlo dopadající na obraz předka, to je v pořádku a románovému vyznění díla to prospívá. Vypodobnila dědovu osobnost přitažlivě a podnětně. Je to román, a tak, jak jsme i upozorněni „ne všechno se ve skutečnosti tak stalo“ – otevírá se tu ale plastický výjev ze života a doby. Sledovat ho a promýšlet je nepochybně inspirativní, přečíst těch 500 stran knihy Josefův pivovar tedy rozhodně stojí za to.

Spustit audio