Spiritus agens Karel Čapek, lokální umění a Praha v časech moderny

12. červenec 2016

Americký historik Thomas Ort se specializuje na dějiny středoevropské kultury a umělecké dění v českých zemích mezi lety 1911 až 1938 pro něj bylo natolik zajímavé, že z něj učinil téma své publikace nazvané Umění a život v modernistické Praze. Středobodem díla je osobnost Karla Čapka jako literáta, společensky angažovaného člověka i postavy vyměřující estetické trajektorie tehdejší doby. Knihu v překladu Tomáše Míky vydalo nakladatelství Argo.

Američan Thomas Ort je historik a vysokoškolský pedagog, „vedle dějin středoevropské kultury“ se zabývá „politikou paměti ve střední a východní Evropě po druhé světové válce“. Uměleckou modernou počátku 20. století se zabývá dlouhodobě a do časů před téměř stoletím se vrací rád, i když si je vědom času, který mnohdy pracuje v neprospěch tehdejších událostí: „Přestože Karel Čapek dnes není mimo české jazykové prostředí obecně znám, ve 20. a 30. letech se těšil nesmírné oblibě nejen doma, ale i v zahraničí.“

Jak změřit míru proslulosti a jak uchovat paměť?Co se týče „obecné známosti“, sto let je dlouhá doba, malá jazyková oblast má malý operační prostor a přenášet to navíc za Atlantik… Museli bychom minimálně umět změřit „světovost“ Čapkovy doby – v jeho tématech i v dosahu díla s dnešní situací a možnostmi. To je téměř nemožné, po chabém pokusu zůstane stejně jen soubor klišé, mýtů a nálepek. O tom ostatně právě Thomas Ort ví své, neboť entropii paměti může pozorovat jak ze strany svého badatelského zájmu, tak coby potomek emigrantů, přišedších do Spojených států z někdejšího Československa. Záhy potom se jim narodil syn Thomas, hrubě soudě podle fotografií, dnes asi pětatřicátník. Odtud možná pramení zájem o českou kulturu i představa potemnělé doby habsburské. Ze soupisu pramenů se zdá, že česky čte, materiál ke své knize sbíral po zdejších archivech, ústavech, v památnících, konzultoval s největším tuzemským čapkologem Jiřím Opelíkem, mnohým dalším děkuje.

03666085.jpeg

Karel Čapek jako štít své generace Jméno spisovatele, novináře, estetika i prezidentského interviewera se nakonec na štít hodilo velmi pěkně. Občas působí až násilně, jak je mladší z bratří vystrkován do popředí, i když v citaci se lépe hodila slova staršího. Přece tu stojí Karel Čapek coby ukazatel tehdejšího vývoje, přestože sám autor se vyjadřuje uvolněněji ve chvílích, kdy značku K. Č. opomene a sleduje jen umělecké proudy a vlivy. Což je nakonec a naštěstí podstatnější část knihy nabízející kapitoly s poučenou rekapitulací kubismu, meziválečné avantgardy, časů Devětsilu. Samozřejmě, ke všemu tomu měl i Karel Čapek co říci, s minulostí se vypořádával, v současnosti se angažoval, nejen v omezené české, ale světové. To jsme věděli i bez Thomase Orta. Jeho kniha nevyjeví něco převratného, přesto vcelku čtivou formou připomene, že české umění je sice lokální, zato s dobrými evropskými, potažmo světovými kořeny.

Spustit audio