Svět bez minulosti nemá budoucnost. Hrdinové Stavaričova románu si hrají s ohněm
Ve zlínském nakladatelství Archa vyšel pod názvem Dny ohňů, spálenišť a popela další román rakouského spisovatele s českými kořeny, Michaela Stavariče.
Českého překladu se již podruhé chopila Radka Denemarková a celkově se jedná o třetí autorovu prózu přeloženou do jeho mateřštiny. Stavaričův román navazuje na tradici tzv. „antiheimatromanu“, přitom se však jedná o dílo ryze postmoderní, vyznačující se žánrovou i jazykovou pestrostí a vyprávějící bezmála iniciační příběh chlapeckého dospívání v odlehlém koutě válkou zmítaného světa.
Literární tvorba rakouského spisovatele a překladatele Michaela Stavariče je nejen velmi bohatá, ale též žánrově různorodá – vedle řady oceňovaných próz do ní spadají básně, eseje i knihy pro děti. Autorovi narozenému roku 1972 v Brně, odkud v sedmi letech odešel se svými rodiči do emigrace, se novým domovem stala Vídeň, kde vystudoval bohemistiku a publicistiku. Poté působil mimo jiné jako sekretář někdejšího českého velvyslance, již zesnulého spisovatele Jiřího Gruši. Kniha Dny ohňů, spálenišť a popela z roku 2011, která u nás nedávno vyšla v překladu Radky Denemarkové, je Stavaričovým třetím románem přeloženým do jeho mateřštiny.
Výrazně autorského překladu Denemarkové se přitom dočkala už Stavaričova próza Mrtvorozená Eliška Frankensteinová, která česky vyšla v Labyrintu roku 2009. Jeho další román Království stínů, vydaný loni ve stejném nakladatelství jako Dny ohňů, spálenišť a popela, tedy ve zlínské Arše, přeložila Tereza Semotamová. Jak se ukazuje, s autorským pojetím překladu Radky Denemarkové mohou mít někteří čtenáři problém. Už samotné české názvy obou jí přeložených Stavarovičových próz kriticky komentoval Vojtěch Varyš v Mladé frontě. Nutno ovšem podotknout, že tentokrát česká spisovatelka nezašla tak daleko jako v Mrtvorozené Elišce Frankensteinové, kde mimo jiné přesadila celý děj z Vídně do Prahy (ovšemže s autorovým posvěcením). Pokud jde o Dny ohňů, spálenišť a popela, které v německém originále nesou název Brenntage, za vážnější prohřešek, který je ovšem nutno připsat na vrub nakladateli, lze považovat uvedení odlišné, a tudíž zavádějící varianty titulu na obálce knihy.
Románové podobenství krmené hříchy minulostiHrdinou fragmentárně podaného příběhu je dospívající mladík, který celý život strávil v bezejmenné osadě a jejím okolí. Výchovy brzy osiřelého chlapce se ujímá jeho strýček, který mezi obyvateli dotyčného sídliště platí navzdory svému podivínství za neformálního vůdce a svého svěřence se snaží dosti neortodoxními metodami připravit na život v tomto bohem zapomenutém koutě válkou zmítaného světa. Jak nasvědčuje volba spíše schematického půdorysu a takřka postapokalypticky laděných kulis, autor usiloval o univerzální výpověď na způsob moderního podobenství.
Ani nad ústředním tématem Stavaričovy dvousetstránkové prózy není třeba dlouho spekulovat. Autor se tímto románem přihlásil k jedné z tradičních větví moderní rakouské literatury – jeho Dny ohňů, spálenišť a popela jsou dědicem tzv. „antiheimatromanu“, tedy románu antivlasteneckého, jenž se stal kritickou reakcí na poválečnou stylizaci Rakouska do role Hitlerovy oběti a který proslavila díla Thomase Bernharda či Elfriede Jelinekové. V románu Michaela Stavariče je téma popírání vlastní minulosti ztělesněno právě titulním motivem Dnů ohňů, spálenišť a popela, jakéhosi rituálu zavedeného hrdinovým strýčkem, při němž se obyvatelé osady zbavují všeho nepotřebného a starého. „Pro svou vlastní minulost vykopali sídlištní lidé s téměř nábožným zápalem jámy a hroby,“ píše Stavarič a jeho slova jsou pro nás stejně průzračná jako přítomný motiv horských myslivců.
Bohatství jazyka a strádající mladíkSkrze dotyčný rituál vstupuje do textu leitmotiv ohně, který se posléze stává zdrojem rozkošatělé metaforiky a hry s jazykem. Právě jazyková a formální stránka vyprávění vždy patřily k úhelným kamenům Stavaričových próz. Ve Dnech ohňů, spálenišť a popela tak autor oživuje kupříkladu hornický slang nebo množství lidových rčení a celý svůj text nakonec uzavírá formalistickou hříčkou.
Retrospektivní vyprávění hlavního hrdiny, v němž se vrací do doby svého dětství a dospívání, nabízí množství barvitých obrazů a dramatických scén, které kontrastují s mlhavými obrysy dějiště celého příběhu. Stáváme se svědky místy radostného, leckdy však bolestného mladíkova objevování sebe sama i čím dál těsnějšího mikrosvěta osady a jeho četných tajemství.
Ať už Dny ohňů, spálenišť a popela nazveme románem antivlasteneckým, iniciačním nebo třeba postapokalyptickým, není pochyb o tom, že se jedná o navýsost zajímavou a poutavou prózu, která v překladu Radky Denemarkové neztratila nic ze své působivosti. A podobně jako u nás rovněž letos vydaný skvělý román Saši Stanišiće Noc před oslavou je i Stavaričova kniha dokladem toho, jak významnou roli v současné německojazyčné literatuře hrají autoři z řad přistěhovalců či jejich potomků.
