Temná stránka současné Varšavy v románu Potvory polské spisovatelky Sylwie Chutnikové

6. březen 2014

O boji na život a na smrt, smyslu pomsty, o kouzlu starého a obraně života obyčejných lidí pojednává román Potvory mladé polské spisovatelky Sylwie Chutnikové. Knihu v překladu Michaly Benešové vydalo nakladatelství Argo.

Čtyři mladé ženy bojují v opuštěných uličkách proti „zlým developerům“ proměňujícím živé město s tradicí v mrtvý komerční prostor. Boj je to nerovný, prostředky nevybíravé a forma, kterou autorka zvolila, se pohybuje mezi lidovou zkazkou, komiksovou zkratkou a groteskním vyprávěním. Je to příběh–výzva, –výhružka, –apel?

Sylwia Chutniková (nar. 1979) je varšavská matriotka. Toto nezvyklé sousloví, vyjadřující ženskou podobu „patriota“, nepochybně dostatečně charakterizuje polskou spisovatelku, feministku, absolventku tender studies, zakladatelku a předsedkyni nadace MaMa, která se zabývá postavením a právy polských matek, organizátorku a průvodkyni po ženské tváři Varšavy. Také děj svého zatím posledního románu, Potvory, zasadila autorka do Varšavy – „je přímo vrostlý do města“, říká překladatelka Michala Benešová.

Nahněvané „městské vdovy“

Stejně jako u předešlých textů, v prvotině Kapesní atlas žen (z roku 2008), v knize Varšava žen (2011) nebo v souboru fejetonů nazvaném Maminka má vždycky pravdu (2012), jsou hlavními hrdinkami ženy – „potvory“, svérázná subkultura mladých a nahněvaných „městských vdov“.

„To byl signál – výstřel z pistole, připravit, pozor, start. Jediným pohybem čapla prvního, co se namanul, a na krk mu přiložila nůž. Na nejbližší zastávce nařídila ostatním vystoupit a dotyčného sama obratným kopancem vyprovodila ven. Obvykle pak všichni utekli.“

Jazyk Sylwie Chutnikové je úsporný, razantní, připomíná redukci textů doprovázejících příběhy z komiksů. A také „potvory“ připomínají superhrdinky s naddimenzovanými schopnostmi, hrozivé, ale zároveň groteskní. V té souvislosti se vybaví obraz Robina Hooda i všech těch „spravedlivých“, jenomže v tomto případě opět v ženském provedení – Chutnikové postavy jsou „politicky nekorektní chuligánky z varšavských pouličních zpívánek či lidových, respektive zlidovělých balad, zkrátka z varšavského městského folkloru“, dodává Michala Benešová.

Boj se zlými developery

Potvory bojují proti „zlým delevoperům“, což je univerzální pojem nejen pro obchodníky s místem, kteří jsou schopni rozprodat historií prodchnuté místo na parcely vhodné ke komerčním účelům. Právě ztráta identity a tradice je jedním z výrazných motivů Chutnikové románu.

Autorka totiž bojuje možná nonkonformními zbraněmi, ale brání jimi prostor tradice, mýtů a pověstí, duši místa, bez níž se živé město plné příběhů a lidí stává jen prodejným vyprázdněným a mrtvým, tudíž němým územím nikoho:

„Kdysi se o Varšavě říkalo, že se po válce zrodila z ničeho, z lidských ostatků, z betonu vyrobeného ze stavební suti. Teď to vypadá ještě impozantněji, když se dům ani stavět nemusí. Roste sám, jako houba z podhoubí, jako kytka na kompostu, jako plíseň ve vlhku. Lidskou ruku tady nikdo nepotřebuje, nepotřebují nic, co je lidské. Naprogramované skleněné domy si vystačí samy, a proto jsou tak hrozivé. Nečekají na povolení, na to, až se lidi vystěhují. Stejně tak by se mohly staré činžáky nechat i s obyvateli uvnitř, pak je jednoduše zbořit a jen počkat, než vyrostou nové.“

autoři: Milena M. Marešová , Helena Petáková
Spustit audio