Třináctero zastavení nad dílem Jaroslava Seiferta
Čtení o Jaroslavu Seifertovi je antologie textů sepsaných od 20. do 80. let minulého století. Žánrově různorodé reflexe se zabývají tvorbou a proměnou poetiky básníka, jemuž byla před třiceti lety, v prosinci roku 1984, udělena Nobelova cena za literaturu. Knihu vydal Institut pro studium literatury.
Proletářem S. K. NeumannoviPrvní z uvedených textů napsal Stanislav Kostka Neumann, osobnost pro Jaroslava Seiferta v jeho počátcích určující. Neumann píše „o proletářském básníku“, hodnotí teprve druhou sbírku, která v roce 1923 vyšla pod názvem Samá láska, a například říká: „není na poezii Seifertově revolučního prozatím zhola nic kromě slov, která dekorují bohémskou nebo maloměšťáckou erotiku nebo jiné věci a city…“
Novým a významným A. M. PíšoviBásníkův přítel Antonín Matěj Píša se v antologii vyjadřuje dvakrát, ve studii nazvané Jaroslav Seifert z roku 1930, a Básnický čin, text o třicet šest let mladší. V něm autor hodnotí sbírku Koncert na ostrově slovy: „ono de profundis, s jakým se zde tento lyrik, pohrdaje jak líbivostí, tak samolibou strojeností, přelidsky a spolu mužně zpovídá z protrpěné zkušenosti života, světa, lidského údělu, dovoluje označit jeho skladbu za básnický čin, jenž nejen značí novou peripetii v Seifertově vývoji, ale není ani bez podnětného dosahu pro naši soudobou poezii.“
Básníkem pozemské existence a intuicí náboženských„Seifert byl po celý život básníkem pozemské existence,“ píše Jiří Opelík v roce 1999 (Doslov k výboru Třeba vám nesu růže). „Pro Seiferta člověk upřímný, pravdivý zůstává vždycky člověkem spasitelným. A všichni cítíme, tady že by znovu mohla začít nová kapitola: třebas o Seifertovi filozofovi života, o seifertovských intuicích takřka náboženských,“ čteme v zamyšlení Václava Černého, datovaném rokem 1954 (Jaroslav Seifert /Náčrt k portrétu/).
V obsahu nalistujeme také slova Františka Götze, Ferdinanda Peroutky, F. X. Šaldy, Bedřicha Václavka, Bohumila Polana, Josefa Škvoreckého, Antonína Brouska nebo Jiřího Brabce. Čtení o Jaroslavu Seifertovi „nemůže a nechce nahradit kýženou novou monografii,“ říká editor svazku, Jiří Flaišman, „usiluje o to zprostředkovat dnešním čtenářům relevantní pohledy na Seifertovu tvorbu z celého období její recepce.“
