"Umění zapomínat" je tématem nejnovější kulturní revue Labyrint
Znamená zapomínání pokaždé ztrátu? Nebo i určité osvobození a rozvoj?
Právě "umění zapomínat" je tématem nejnovější kulturní revue Labyrint. "Zapomnění je živoucí silou paměti a vzpomínka jejím výtvorem," míní např. francouzský antropolog a etnolog Marc Augé. O tom, že zapomnění není vždy selháním, za nějž bychom se měli stydět, píše britský sociolog Paul Connerton a rozlišuje sedm typů zapomnění. Paměť utkaná z příběhů zajímá překladatele Petra Fantyse, rodinné historie a křivdy zase bohemistu a kulturologa Jana Lukavce. Čekají vás také ukázky z románů německo-ruské spisovatelky Rady Billerové Melounová slupka, slovenského psychiatra Pétera Hunčíka Hraniční případ, povídky maďarské autorky Krisztiny Tóthové, české prozaičky Dory Čechove, slovenské scenáristky Miry Pjontek a řady dalších. Nechybí ani texty o výtvarném umění a architektuře, filmu i komiksu. K čemu je zapomínání dobré? Na to Ivaně Myškové odpovídal šéfredaktor Labyrint revue, nakladatel Joachim Dvořák.
