„V Americe je noc lepší než den v Haliči“
V nakladatelství Větrné mlýny se českého vydání dočkala již druhá kniha rakouského spisovatele, novináře a překladatele Martina Pollacka. Knižní esej nazvaný Americký císař zpracovává fenomén vystěhovalectví z rakousko-uherské Haliče na přelomu 19. a 20. století. Nevšední příspěvek ke stále aktuálnímu tématu emigrace přeložila Tereza Semotamová.
Rakouský novinář, spisovatel a překladatel z polštiny Martin Pollack se ve svých textech zabývá především historií střední a východní Evropy. Českého překladu se ovšem zatím dočkala pouze jeho kniha Mrtvý v bunkru, v níž se Pollack vyrovnával s minulostí vlastního otce, vysokého důstojníka SS a válečného zločince. Zásluhou nakladatelství Větrné mlýny však u nás letos vyšel další z jeho titulů, nazvaný Americký císař a zdárně přeložený Terezou Semotamovou.
Jak napovídá podtitul „Masové vystěhovalectví z Haliče“, jedná se tentokrát o dílo věnované blízkému tématu Martina Pollacka, který tuto někdejší rakouskou provincii učinil předmětem bádání již ve své první knize, kde se ohlížel za ztraceným světem východní Haliče a Bukoviny. Tentokrát se zaměřil na téma emigrace, tedy na problematiku dnes velmi aktuální, čemuž odpovídají i poměrně četné reflexe českého vydání Amerického císaře v tuzemských médiích. Nutno však podotknout, že Martin Pollack se ve své knize zabývá emigrací motivovanou ryze ekonomicky, nikoliv odchody z důvodů politických či náboženských. Přesto nám leckterá pasáž jeho textu bude znít dosti povědomě – vždyť lidské předsudky a strach z neznámého či odlišného prostupují mnohá slova a činy dnes stejně jako kdysi.
Historický fenomén podaný skrze lidské příběhyNamísto dlouhého úvodu před nás autor hned staví konkrétní lidské osudy, které se mu na základě studia četných pramenů a následného propojení získaných informací podařilo alespoň částečně zrekonstruovat. Pollack totiž nijak nezastírá, že v jeho vyprávění zůstávají určitá bílá místa a nezodpovězené otázky. Přesto jeho portréty haličských vystěhovalců nezřídka působí velmi živě a příhodně ilustrují pojednávaná dílčí témata. Těch se našla celá řada, aniž by se autor výrazněji odchýlil od vytyčeného směru, neboť samotnou emigraci doprovázelo množství zajímavých průvodních jevů a překvapivých okolností, kuplířstvím počínaje a častými návraty vystěhovalců konče.
Halič druhé poloviny 19. století, jejíž obraz se Pollack snaží ve své esejisticky laděné knize oživit, není právě tím nejpříjemnějším místem k životu. Nejzaostalejší provincie Rakousko-Uherska se pyšnila etnicky i jazykově velmi různorodým obyvatelstvem, jemuž byla společná snad jen nemalá chudoba a vysoká míra negramotnosti. Muži se zde dožívali průměrného věku 27 let a jejich tvrdý život zasvěcený zemědělské či řemeslné práci odměřovaly živelné pohromy, hladomory a nejrůznější epidemie. Přičteme-li k tomu fakt, že se zároveň jednalo o největší a nejlidnatější zemi habsburské monarchie, kde značný nárůst obyvatelstva zapříčiněný vysokou porodností ještě dále prohluboval bídu venkovanů, není se co divit, že právě odtud proudily do Ameriky a dalších zemí největší zástupy východoevropských přistěhovalců.
Člověk člověku vlkemNetřeba podezřívat Pollacka, že haličské poměry líčí moc černě a útrapy tamních obyvatel zbytečně zveličuje, podobný obraz Haliče nalezneme i v dílech jiných autorů. Nejlepší doklad vskutku nepříznivých životních podmínek v tomto regionu však představuje sama mohutná emigrační vlna, která od poloviny 19. století do začátku první světové války přiměla statisíce obyvatel Haliče opustit domov i blízké pro mlhavou vidinu svobody a blahobytu na druhém konci světa. Čekala je cesta vskutku náročná, zdaleka nekončící připlutím k americkým břehům, a k tomu lemovaná úklady těch, kteří se na jejich cestě za štěstím rozhodli sami zbohatnout.
A právě zákulisí krutého a výnosného byznysu, který se záhy roztočil kolem naivních venkovanů cestujících do zámoří, je vedle samotného fenoménu emigrace v 19. století nebo židovského vystěhovalectví spjatého s antisemitismem jedním ze stěžejních témat Pollackovy knihy. Rakouský spisovatel a novinář nadmíru dovedně spřádá nitky jednotlivých lidských příběhů, vlastních poznatků ze studia archivních pramenů a zajímavých statistických dat, aby z nich následně vytvořil impozantní a sugestivní fresku nefalšovaného lidského hyenismu. Nemnoho na tom, že Martin Pollack ve své knize zpracovává nevšední historickou látku a stále aktuální téma, navíc tak činí s lehkostí zdatného stylisty. Aniž by se uchyloval k pusté fabulaci, dokázal svému textu vtisknout formu poutavého vyprávění, doprovázeného nadto několika dobovými snímky z autorova archivu.
Amerického císaře by současný český čtenář neměl minout hned z několika důvodů. Předně skýtá obohacující zážitek všem hledačům ztraceného času, kteří mohou alespoň krátce navštívit dávno zaniklý svět haličského venkova. Dále nabízí zasvěcený, a přitom poutavý exkurz do nepříliš reflektované problematiky, dotýkající se i naší vlastní historie. A v neposlední řadě můžeme při její četbě zaslechnout poučený hlas minulosti, který bychom v současné debatě o imigrantské otázce rozhodně neměli ignorovat.
