V obecném zájmu pište, cenzor je bdělý! Regulace literatury v moderní české kultuře
První českou vědeckou práci zabývající se cenzurou literatury v mimořádně dlouhém časovém záběru téměř tří století připravil kolektiv autorů Ústavu pro českou literaturu AV ČR pod vedením Michaela Wögerbauera. Dvousvazkové dílo nazvané V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře, 1749–2014 vydává nakladatelství Academia ve spolupráci s ÚČL.
Kniha zkoumá podoby literární cenzury od poloviny 18. století, kdy výkon cenzury začal ve svých rukou soustřeďovat osvícenský stát, až do nástupu internetu na počátku 21. století. Do osmi kapitol rozprostřeli autoři problematiku podle toho, „jak se proměňoval ´cenzurní řád´,“ upřesňuje Petr Šámal. „Někdy bylo důležité, že se zásadním způsobem proměnila legislativa, jindy to, že se proměnila cenzurní praxe.“ Konečné dělení je výsledkem bádání, odrazem poznatků vytěžených z podkladů, archivních dokumentů, ale také například z posunu zavedených představ.“
Cenzurní úřad, cenzurní seznamDůležitým aspektem knihy je nejen podrobně analytický pohled na pojem sám, jeho vnímání během více než 250 let. To, co se příčí dnešnímu chápání svobody slova, se mohlo jezuitskému misionáři Antonínu Koniášovi zdát naprosto přirozené, neboť jeho úsilím byla spása duše povznesená nad pozemské bytí. To je jeden z příkladů pozitivního přínosu více než 1600set stránkové publikace. Podobně obohacující je odborně, a přitom čtivým stylem vedený vhled na cenzurní dohled v době národního hnutí, absolutismu druhé poloviny 19. století, ale také cenzura vedená „V zájmu republiky v době avantgard a obrany liberální demokracie,“ jak zní název jedné z kapitol.
Cenzura v moderní české kultuře„Ideální typy cenzury se nám narýsovaly především,“ objasňuje Petr Šámal, „prvnímu říkáme paternalistický a je příznačný pro starší období, řekněme 19. století; druhý velký typ označujeme jako liberální a je příznačný pro druhou polovinu 19. století a období první republiky a asi nejvýrazněji se uplatnil po roce 1989. Pro něj je charakteristické, že převažuje tzv. cenzura následná,“ způsobující „bílá místa“ v textu, anebo jsou použité mechanismy, které omezují šíření textu nebo celého díla.
