Vietnamci jsou zdatní čtenáři a knihkupectví mají v každé ulici
Knih přeložených z vietnamštiny do češtiny nejsou právě rozsáhlé řady. Proč stojí vietnamská literatura za pozornost a jaká témata v ní můžeme hledat? Na to odpovídá ve třetím díle seriálu o současných asijských literaturách vietnamista a překladatel Ján Ičo.
Zatímco ve Vietnamu není neobvyklé, že někdo čte Čapka, Hrabala, Nezvala nebo Seiferta, naši čtenáři by si jméno - byť jen jednoho - vietnamského spisovatele vybavili asi těžko. Jaká je literární produkce devadesátimilionové země, ve které najdeme skoro v každé ulici knihkupectví?
„Vietnamská společnost je pořád svázaná tím, co je a není povoleno. Vše, co tam vychází, prochází několikastupňovou cenzurou, tím prochází i jakákoliv sociální kritika. Pozornost, zejména v zahraničí budí vietnamský disent, který se ale nepříliš realizuje v tištěné formě samizdatů, ale spíš jde o internetové texty,“ říká vietnamista Ján Ičo.
Vietnamský knižní trh je zaplaven obecně „lehčí literaturou“, a samozřejmě jsou stále produkovány „uvědomělé povídky“ o hrdinném boji Vietnamců. Populární jsou ty trendy, které jsou i všude jinde ve světě, fantasy, sci-fi a podobně. Vietnamší autoři většinou kopírují to, co se děje ve vyspělejších zemích a pokoušejí se to přizpůsobit místním podmínkám. Moderní vietnamská literatura není vykořeněná, drží se například tradičního používání pořekadel, což souvisí i s nastavením jazyka, který hojně používá náznaky a metafory. Specifický vztah je v literatuře k národnostním menšinám, zaostalejším a v horách nebo v džungli žijícím obyvatelům.
V příspěvku jste slyšeli ukázku z Povídky Na opuštěném kopci autorky Pham Thi Ngoc Lien. V českém překladu Binh Slavické vyšla v měsíčníku pro světovou literaturu Plav 4/2013.
Podrobnější informace o Vietnamu a jeho kultuře i literatuře najdete například na webu: http://www.klubhanoi.cz, sdružení přátel Vietnamu, jehož je Ján Ičo místopředsedou.
