Ze světa islámu. Unikátní dílo konečně v knižní podobě
Kniha jednoho z nejvýznamnějších českých orientalistů, Aloise Musila (1868-1944), katolického kněze i spolunáčelníka dvou beduínských kmenů vychází více než 70 let poté, co ji autor dokončil.
Rukopis díla byl dlouhá léta nedostupný, dokonce se zdálo, že je nenávratně ztracený. To se naštěstí nestalo, a tak nyní vychází, spolu s úvodní studií arabisty Luboše Kropáčka, religionisty Pavla Žďárského a odborníka na spiritualitu křesťanského Východu Jaroslava France.
Bohoslovec, student jazyků, cestovatel„Se světem islámu se stýkám od konce roku 1895. Po léta jsem bydlel a kočoval s muslimy, navštěvoval jejich posvátná místa a hovoříval o jejich vyznání. Sbíraje látku pro současné dějiny Orientu, seznamoval jsem se s nynější náboženskou obrodou. Pro obé jsem studoval odborné písemnictví, uložené ve velkých knihovnách ve Vídni, Praze, Londýně, Cambridgi a New Yorku, a zaznamenával si z orientálních denních listů, jichž jsem do roku 1939 deset odebíral. Plodem této dlouhé a úmorné práce je tato knížka.“
Vzdělanec a přítel beduínůAlois Musil pocházel z Rychtářova u Vyškova. Bohoslovecká studia absolvoval v Olomouci a po krátkém kněžském působení na Moravě pokračoval, už jako doktor teologie, ve studiu semitských jazyků a biblistiky v Jeruzalémě a v Bejrútu. „Snažil se především poznat co nejzevrubněji prostředí, kde se postupně zrodila všechna tři monoteistická náboženství – judaismus, křesťanství a islám,“ píše ve své studii - Alois Musil a jeho svět islámu: nový zájem a poznatky – Luboš Kropáček.
Teolog, archeolog, orientalista„Není pravda, že islám zdržuje kulturní vývoj. Kultura kvetla v muslimském Španělsku, v severní Africe, Sýrii, Iráku, Persii, pokud sousední barbaři nepodryli pokoj a pořádek.“ Alois Musil se na svých výzkumných výpravách dostal na místa dnešní Saúdské Arábie a Iráku, která tehdy ještě žádný Evropan nenavštívil. Světovou proslulost a uznání získal poté, co objevil zachovaný pouštní zámek Qusajr Amra (od roku 1985 zapsaný mezi památkami UNESCO). Úctu a přátelství si získával vlastní úctou a přátelstvím k místnímu lidu.
„Poušť jako lokalita v Musilovi vzbuzovala při jeho prvních cestách velké pohnutí,“ píše ve studii (Teologické obrysy myšlení a díla Aloise Musila) Jaroslav Franc. Paradox rozlehlé prázdnoty budící úctu, může být nakonec také klíčem k pochopení zájmu, který „svět islámu“ v tomto vzdělanci budil. Neboť pro badatele jde vždy jen o zdánlivé prázdno – díky znalosti reálií, jazyka, vnímavosti vůči kultuře i toleranci k osobitosti společenství i náboženství totiž mohl vidět „jinak“, chápat bohatství, jímž se neznámo projevuje, porozumět mu a poznat ho. Ostatně o svém životě Alois Musil napsal: „Tvořila mne poušť a životní bída, v poušti mi nepomohly ani tituly, ani řády, byl jsem odkázán jen sám na sebe a na Boha. Vědomí, že konám svou povinnost, je nejlepším uznáním a jedinou plnou odměnou.“
