„Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les…“ Jak ilustrovat Sládka? Rezignovat na srnky i veverky?
Jak složité je pro výtvarníka nově ilustrovat proslulé verše Josefa Václava Sládka zjistil Filip Pošivač ve chvíli, kdy začal spolu s editorkou Janou Čeňkovou připravovat nový výbor nazvaný Od žežulky k Mikuláši. Vydává ho nakladatelství Pulchra.
Básně a říkanky Josefa Václava Sládka čtou děti i jejich rodiče už přes sto let. Že mají stále jistou moc a nepatří jen na stránky čítanek, dokazují i jejich nová vydání. Jedno takové připravila Jana Čeňková a ke spolupráci přizvala ilustrátora Filipa Pošivače, čerstvého držitele ceny Zlatá stuha za knihu Kuba Tuba Tatubahn. Nápad vytvořit nový výbor poezie Josefa Václava Sládka pojala editorka asi před dvěma lety. V té době už měla za sebou podobný projekt s texty Františka Hrubína a vydání Nezvalovy sbírky Moře láska má. Zájem, který tyto klasické verše vzbudily, byl větší, než předpokládala. A tak se rozhodla přiblížit čtenářům i Sládkovu poezii.
Od veselého jara k tesknému podzimuNově vzniklou knihu sestavila ze tří částí, a právě souslednost, kterou výběr editorky Jany Čeňkové má, byla i jedním z důvodů, proč nabídku ke spolupráci přijal ilustrátor Filip Pošivač: „Alespoň podle mne je to tak, že začínáme na jaře a končíme v zimě. I když ne třeba tematicky, ale náladou, pocitem, což bylo dobré, protože jsem zamýšlel začít dětskými říkadly, tím, co se snadno říká a je veselé, a dál uvidíme. Postupně jsem se dostal až k podzimní části, která je taková teskná, a podle mne, se v ní odráží Sládkův život a jeho osudy. Tam, i přestože mne to velmi bavilo, tak už to tolik veselé nebylo.“
Střídání poloh a nálad jednotlivých básní podle Jany Čeňkové zaručuje, že výbor může bavit jak dětské, tak i dospělé čtenáře: „Tam jsou skutečně vtipná říkadla, která působí jako lidová poezie. Z toho základu to samozřejmě vychází, ale zároveň je to osobitý Sládek. V těch básních dalších, i když byly třeba zařazeny do sbírek věnovaných dětem, je v nich i tesknota, tu přece může mít právě i dítě. Já to vnímám tak, že svět by se měl skládat ze všech okamžiků.“
A tak to zřejmě chápal i Josef Václav Sládek. Filip Pošivač se tak musel při ilustrování souboru vypořádat třeba i s tématem smrti rodiče: „Právě v této básni mne oslovil moment, kdy dítě, které vlastně souvislosti vůbec nezná, najednou je vystaveno tak těžké situaci, jako je ztráta někoho blízkého a dívá se na ni úplně jinýma očima, než jeho okolí. Ale nechtěl bych mluvit za to dítě, nechci se snažit dívat se očima dítěte, protože tím už nejsem, mám jiný pohled.“
Prvotní inspirace textem je prý pro výtvarníka vždycky klíčová Třeba i pro volbu techniky, kterou budou ilustrace vznikat: „To se ukáže už při prvním čtení, že ten text je natolik subtilní, že to nelze dělat jako divokou koláž. Takže jsem vzal zase vodovky a malý štětec, a ta práce je spíš meditační, než že bych potřeboval vyjádřit nějaké ´velké věci´ a nedovolil bych si, nějak výrazně se do toho ´opírat´. Nový přístup k výtvarnému pojetí klasických básní je i podle Jany Čeňkové třeba: „Ilustrace v takovéto knížce hrají opravdu velkou roli, protože, jak jsme se shodli, jde o rodinnou knihu, generační. Taková kniha kdyby vyšla málo ilustrovaná, tak by to zapadlo.“
Je tichá noc
Je tichá noc a ještě ven
si vyjdu na zápraží;
ať sebevíc jsem unaven,
to ticho mne tak blaží!
Nad polousvětlým dvorem mým
je obloha tak hvězdná,
tak hluboká! – já zahledím
se do jejího bezdna.
Možná i z toho důvodu, že Sládkova poezie pro děti není až tak známá, jak by se mohlo zdát. Ze školních lavic si ale snad každý pamatuje báseň Lesní studánka. I proto s ní měl prý Filip Pošivač potíže: „Podle mne to je naprosto nelustrovatelná báseň, právě proto, že je tak notoricky známá. Měl jsem mnoho variant, až zůstala ta, kde jsem na studánku úplně rezignoval a říkal jsem si, že budu kreslit v lese. Myslím, že se stalo zcela náhodou, že ta lesní studánka má jedinou dvoustránkovou ilustraci v knize.“ I přesto, že taková klasika jako je Sládek může dnes stavět jisté překážky, je Filip Pošivač přesvědčený, že její nové pojetí má velký smysl.
