Z Německa: Originální provokace v nábytkovém designu
Proč ohýbat, když lze zalomit? Řekli si berlínští designéři Osko a Deichmann a navrhli židle, které jsou úmyslně poškozené. Funkčně poškozené. Výstava s trefným názvem ‚Funkční poškození' probíhá v berlínské galerii Helmrinderknecht do 22. května .
Na začátku jejich společné kariéry byl přístrojek na zavinování sushi. Malé ruční zařízení, připomínající strojek na balení cigaret. Tenkrát založil Polák Blasius Osko a Němec Oliver Deichmann první studio s názvem ‚Wunschforscher'(Rádobyvědec). To bylo krátce po studiu designu na Berlínské univerzitě. Od té doby se leccos změnilo. Jmenovaná dvojice se jmenuje prostě Osko+Deichmann a jejich zákazníci Ligne Roset, Kundalini a Moooi. A výsledky jejich společných návrhů byly a jsou vystavovány v muzeu Vitra, v berlínském MoMA a v Guggenheimu.
V posledních dnech se o nich píše více, než dříve. Důvodem je jejich originální nápad na ztvárnění některých nábytkových forem. Od ‚zavinovače' sushi až po poslední návrhy zalomených židlí, stolů a regálů, uplynulo hodně vody. Oska a Deichmann upustili od formy experimentů a provokace. Dříve pro ně byl statement důležitější, než sám výrobek. To vše vystřídalo úsilí, dělat něco opravdového. Úspěch se dostavil téměř okamžitě. Mezinárodní ohlas vyvolalo jejich svítidlo Abyss, které vypadá trochu jako svítící strukturální vzorec kyseliny deoxyribonukleové. Úspěšná byla i židle Clip, vypadající nepohodlně, ale velmi příjemná na posezení. Možné vysvětlení by bylo, že jejich produkty nenesou všechny znaky ‚typického německého designu', který se vyznačuje nade vším stojícím minimalismem.
Kdo by ho neznal? Stojí v kancelářích, v bankách, v čekárnách. Volně pružící křeslo. Dnes patří k legendám designérského nábytku. Autorem prvního křesla bez ‚zadních nohou' byl Mart Stamm. Jeho konstrukce z ohýbaných trubek z roku 1926 byla však poměrně tvrdá. O rok později představil Mies van der Rohe veřejnosti poprvé svůj vylepšený návrh - legendární křeslo M20. Pružnosti dodala tomuto typu křesla až vylepšená ocelová konstrukce Marcela Breuera.
Berlínští designéři Osko a Deichmann použili poprvé efektu zalomené tenké trubky při konstrukci jedné lampy. Poté experimentovali tak dlouho se silnějšími trubkami, až dosáhli téměř dokonalosti v jejich zalamovací a skládací technice. A nakonec zkoušeli jak je takto konstruovaná židle stabilní. Zní to dost paradoxně, ale tímto způsobem zalomená trubka je podle zkoušek a výpočtů stabilnější než původní, ohýbaná.
Od minulého týdne vystavují Osko a Deichmann sérii ‚zalomených' výrobků s názvem Klink v nedávno otevřené berlínské galerii Helmrinderknecht. Tentokrát rozšířili efekt zalomení i na stoly, obloukové a malé stojací lampy a policové systémy. Speciálně pro tuto výstavu vytvořili nábytek z neupravené jakostní ocele a silných borovicových desek. Pomocí těchto jednoduchých surových materiálů docílili zamýšleného efektu: pozornost diváků se upírá především na novou techniku provedení, tedy na zalomení.





