Nové knihy

Nakladatelství Pistorius a Olšanská vydalo soubor povídek Záchranka z pera norského spisovatele Johana Harstada. Zdánlivě samostatné příběhy se postupně prolínají a propojují do pečlivě komponovaného celku. Spojovacím článkem textů, odehrávajících se v různých kulisách od nemocnice po pohřební službu, je vůz záchranné sanitní služby, ať už se hrdinové nacházejí za jeho volantem, v jeho útrobách či pod jeho koly. Jsou to hrdinové nevyrovnaní, zoufale čekající na pomoc, drcení tíhou osamění, lhostejnosti, stárnutí, umírání či jen pocitem životní banality. Autorův nezúčastněný, popisný styl zachycuje bytí nejčastěji v jeho každodenních obstarávacích rituálech. Chvílemi se dokonce zdá, že život redukuje pouze na vegetativní funkce spějící k cíli fyzického zániku – ale tak bezvýchodné to přeci jen není. Pořád ještě jezdí městem záchranka, „tam venku je pořád tolik lidí, kteří potřebují zachránit“, píše autor a pokračuje: „Kdyby si všichni opuštění lidé na světě lehli jeden vedle druhého, řetěz z jejich těl by několikrát obtočil zeměkouli. Jenže my nechodíme ven. Nesetkáváme se, neleháme si vedle sebe. Jsme uvnitř, za okny.“ Společnou metaforou osamělosti se zde paradoxně stala televize, chrlící tuny pseudoreality a informačního balastu, jež však jako maják za okny prozařuje tmu moderních velkoměst. „Dokud je slyšet, že televize hraje, jsou tu známky života. Dokud se díváš na televizi, nemůžeš zemřít,“ píše tvůrce nikoli bez hořké ironie. Knihu přeložila Ivana Řezníková.

Z dalších novinek zmiňme např. svazek prozaických textů Ludvíka Němce, člena někdejšího literárního sdružení Gloret, k němuž patřila i Alexandra Berková či Miroslav Huptych. Pod názvem Láska na cizím hrobě se čtenářům dostávají do ruky eroticky výrazně vypjaté příběhy. Tělesnost je zde zobrazována ve své fraškovité podobě tím více, čím více se hrdinové posunují v čase a jejich touhy narážejí na útesy neúprosné reality. „Co ty ještě čekáš v životě za zázraky?“ ptá se jedna postava druhé. „To je tragédie, nebo parodie?“ ujasňuje si hrdinka parametry svého životaběhu. Knihu vydalo nakladatelství Druhé město.

Nakladatelství Host přináší román rakouského prozaika Daniela Glattauera s potměšilým názvem Navždy tvůj. Milostné téma se tentokrát nepřeklápí do roviny groteskní, nýbrž patologické. Z okouzlujícího milence se totiž záhy stává žárlivý slídil, psychický vyděrač, despota i trapný mučedník. Růže, které posílá své vyvolené, nemají trny – těmi si totiž rozdírá tělo do krve. Drsné rozuzlení podtrhne obludnost této variace na odvrácenou podobu lásky. Knihu přeložila Lenka Šedová.

Na konec jsem si nechal monografii Možnosti dialogu, mapující dosud nejobsažněji filmové, výtvarné a literární dílo Jana Švankmajera. Tvůrce, jenž svěřil „všechnu moc imaginaci“, představil svou výlučnou tvorbu nedávno na stejnojmenné průřezové výstavě. Expozici doplňuje tato publikace se studiemi Františka Dryjeho, Ivo Purše a Bertranda Schmitta i s iniciačními texty samotného Švankmajera. Kniha vychází samostatně v české a anglické jazykové verzi v produkci nakladatelství Arbor vitae.