Nové knihy 30.9.

LiteraturaFoto: Comstock Images

Nakladatelství Druhé město vydalo román Jaroslava Pížla nazvaný Adrenalin.

Autor, etablovaný původně jako básník experimentálního ražení, překvapil před šesti lety čtenářskou obec svou prózou Sběratelé knih. Tajemný příběh o profesionálním lupiči vzácných knih si ajvazovsky pohrával s postupy dobrodružné a fantaskní literatury a přitom nabízel ještě další, náročnější interpretace. Podobný charakter má i nový autorův opus. Totožný protagonista, vybaven paklíči, dýkou a brýlemi na noční vidění, na svých nočních výpravách tentokrát nenachází vzácné tisky, nýbrž uvězněnou dívku. K zápletce, jež volně navazuje na předchozí prózu, se vážou romantické kulisy včetně tajných chodeb, falešných stěn či podzemního labyrintu. Stejně jako minule tu však najdeme ještě jednu skrytou vrstvu textu, který můžeme číst také jako symbolickou cestu do hlubin paměti, na dno dávných vášní a temných stránek duše, do „propasti, která se rozevírá uvnitř každého lidského tvora“, abychom citovali jednoho z hrdinů. Kromě interpretačního různočtení nabízí kniha také vycizelovaný styl – metaforický jazyk, uhrančivé obrazy či nevšední přirovnání, jež nezapřou autorův básnický rodokmen.
Z dalších nových knih, které stojí za pozornost, jmenujme např. románový debut amerického spisovatele Reifa Larsena. Pod názvem Mapa mých světů se čtenářům dostává do ruky objemná kniha plná map, náčrtků a diagramů, které dotvářejí příběh dvanáctiletého chlapce, zabývajícího se mapováním svých vjemů. Při cestě napříč Spojenými státy zaznamenává např. rozmístění podniků McDonald, kanalizační systémy, červí díry, různé druhy nudy, mapy osamělosti i historii své rodiny. Objevování světa, jehož složitost nedokáže zachytit ani nejdůkladnější kartograf, se tak postupně mění v hrdinovo hlubinné sebeobjevování. Knihu v překladu Kateřiny Hronové vydal Odeon.
Nakladatelství Academia nabízí studii Literární život ve stínu Mnichova, pod níž je podepsán Jaroslav Med. Svazek se zabývá českou literaturou v období druhé republiky, konkrétně mezi zářím 1938 a březnem 1939. Na dobové literární produkci a publicistice ukazuje, jakým způsobem tuzemská inteligence reagovala na „národní katastrofu“ po Mnichovské dohodě. Jde o zvláštní dovětek prvorepublikové kulturní epochy se všemi hořkostmi, zrazenými ideály i neochvějnou vírou v budoucnost.
Na konec jsem si nechal soubor úvah letos zesnulého literárního historika Vladimíra Justla. Název knihy – Holaniana – naznačuje, že zde čtenář najde texty o básníkovi, kterému Justl věnoval více než padesát let svého badatelského zájmu a zasloužil se i o vydávání a vůbec rehabilitaci jeho děl. „Básníka nemůže omluvit nic, ani jeho smrt,“ píše Vladimír Holan v básni Na postupu a dodává, „A přece z jeho nebezpečného bytí / zůstává zde vždycky ještě jaksi navíc / několik jeho znamení. A v nich / věru ne dokonalost, i kdyby jí byl ráj, / nýbrž pravdivost, i kdyby jí mělo být peklo.“ Knihu vydalo nakladatelství Akropolis.