kniha: Václav Cílek - Tsunami je stále s námi. Eseje o klimatu, společnosti a katastrofách

Významnému českému geologovi a esejistovi vyšla zajímavá kniha. Autor přemýšlivým způsobem neúprosně zkoumá, jak se to má s naší civilizací, zda klimatické změny povedou i ke změnám ve společnosti. Jde o podnětnou knihu sestavenou z jednotlivých článků a esejů, dotýkajících se nějak našeho životního prostřední, klimatu, geologických pohybů a změn, jež dopadají na člověka, jeho kulturu a civilizaci vcelku. Autor neobyčejně čtivým způsobem přibližuje to, co může člověka potkat při jeho "kulturním" snažení, zkoumá k tomu dávno minulé vzniky a zániky civilizací a dospívá k zásadním výrokům, například: "Nebezpečí vysokých růstů je nebezpečím hlubokých pádů." Cílkova kniha se tedy dotýká naší současné globalizace, jež vzbuzuje naděje i strach: propojený a nikým neřízený svět se stává zároveň zranitelnějším, o čemž ovšem "krátkozrací politikové" neuvažují, neboť jsou zameřeni na krátkodobé cíle a okamžité zisky. Cíkovi se tak inspirativně daří spojovat úvahy o stavu počasí se stavem společnosti; vše dokládá konkrétními příběhy kultur a zaniklých civilizací. Ne nadarmo je hojně zmiňován německý filosof Oswald Spengler a jeho představa o úpadku Západu, o konci časů a posledních katastrofách. Podobnou psychoanalýzu doby nalézá Cílek v díle psychoanalytika Wilhelma Reicha; z pocitu doby se dá vyčíst duch doby, filosof ve svých básnických vhledech rozpoznává směřování civilizace, vidí, jak přehnaná touha po zisku ničí svět. Lze ještě nalézt na světě místa klidu, radosti a tvořivosti? Právě taková místa náš autor hledá jako zóny pozitivní deviace, jež mohou inspirovat k záchraně. Tím nejdůležitějším, k čemu autor dospívá, je výzva k tomu, abychom se jako lidstvo naučili žít v míru a smíru s planetou Země, abychom se naučili rozumně a moudře zvládat klimatické a společenské změny, abychom dokázali lépe využívat obnovitelné zdroje, abychom dokázali efektivněji využívat energie. Velké přírodní změny spjaté se znečišťováním ovzduší a prostředí vůbec, mohou totiž vést i k velkým sociálním změnám, jak Cílek jasně dokládá: například k migračním pohybům obyvatelstva od míst zalitých oceánem do stále více se zaplňujícího vnitrozemí. Plundrování planety a migrační pohyby mohou vést k dosud nepoznaným kataklyzmatům. Země se vskutku chová jako živý tvor a v určitém okamžiku se může začít bránit, neboť nesnese tak intenzivní nápor antropogenních činitelů, především bezmezný růst znečištění a s tím spjatý skleníkový efekt. Prvním úkolem, který si nyní lidstvo naštěstí začíná před sebou pozvolna vytyčovat a následně realizovat, je snižování emisí, zejména oxidu uhličitého. Některé evropské země jdou příkladem, jiné, jako Amerika a Kanada zatím pokulhávají, ač i zde si republikáni začínají uvědomovat naléhavost bolestných změn, jejichž naplnění před lidstvem stojí. Kniha je pěkně ilustrovaná obrazy přírody mizející i znovu ožívající, vlastní grafické listy dodala Helena Wernischová. I proto stojí za to se s Cílkovou knihou seznámit.