Tristan a Isolda
MDP, divadlo ABC Režie: Ondrej Spišák Dramaturg: Jiří Janků Dramaturgie: Jiří Janků, scéna: Marie Rašková, kostýmy: Kateřina Hájková, hudba: Dominik Renč, pohybová spolupráce: Eva Burdová Česká premiéra: 5.4.2008
Láska a smrt - základní hybné momenty lidské života. Témata, která nepřestanou nikdy zajímat. Proto stále znovu v divadle i ve filmu ožívají stará legendy, archetypální příběhy o věčné lásce s nešťastným koncem. Jednou z těch nejznámějších je Tristan a Isolda, známá v mnoha variacích. Zprostředkovat takový příběh plný emocí na divadelní scéně není snadné. Na pražském jevišti divadla ABC se o to pokusili slovenský režisér Ondrej Spišák s dramaturgem Jiřím Janků společně se sedmi převážně mladými herci. Vzniklo dílo vskutku originální. Práci Ondreje Spišáka charakterizuje hravost, lehký nadhled, senzualita a obrazivá fantazie, díky níž dosahuje emocionální působivosti jednotlivých scén. I když tato stylizace - jak jsem se sama přesvědčila podle ohlasů na premiéře - vyžaduje jistou spřízněnost duší a naladění na stejnou vlnu vnímání, přiznám se, že pro mě je tento typ divadla skutečně srdeční záležitostí. Středověké téma, napěchované krutostí, bojovými scénami i silnými emocionálními střety, se dá samozřejmě zpracovat se syrovým naturalismem, ale v tomto případě se ničeho podobného nedočkáme.
Výprava Marie Rašková barevně lahodí oku. Scénografie využívá rozevlátých látkových pruhů, které doslova objímají jeviště a spoluvytvářejí v různých momentech moře, rozevláté plachty, kopcovitou krajinu i například lůno matky. Jejich vlnění spoluurčuje i choreografii, protože pohyb látek jako by rozechvíval a doslova roztančil celý prostor scény. Kostýmy Kateřiny Hájkové v sobě nesou znaky doby legend, ale i symbolickou nadčasovost. Dění na scéně umocňuje dramatická hudba Dominika Renče (ve které je využíváno přímo na scéně neobvyklých nadzemsky znějících nástrojů) a celou linku příběhu rytmizuje bubnování na barely a velké etnické bubny (součástí zkoušek byl i velmi intenzivní workshop bubnování pro herce).
Pro hereckou spolupráci přizval režisér Jakuba Prachaře společně s Rostislavem Novákem, kteří jsou známi svým podílem na různých alternativních, často pohybových, projektech. Prachařovu chlapeckému Tristanovi je protihráčkou plavovlasá křehká Isolda Zuzany Kajnarové. Jejich osudový vztah má v sobě jímavost a poezii, ale přitom je pojednán lehce v uvozovkách. Společné vypití nápoje lásky vyzní spíše jako dětsky alibistická výmluva, proč nemohou ovládnout své vášně a dopouštějí se nevěry. Celá choreografie jejich erotického řádění je ovšem pojata v tanečním náznaku a tedy bez naturalistických detailů. Pouze tito dva hrají jen své role, o zbytek ostatních a zároveň o jakýsi chór příběhu se postaralo pět dalších herců. Ti vstupují do příběhu podle potřeby a v lehce komiksové nadsázce se mění v charaktery, které jsou k rozvoji děje zrovna potřebné. A tak například Lucie Pernetová po boku Isoldy sehraje všechny ostatní ženské role od odhodlané Tristanovy matky, přes komornou Brangianu, která obětuje své panenství král Markovi při Isoldině svatební noci až po zhrzenou Isoldu Bělorukou v druhé části příběhu. Rosťa Novák se stává mj. poutově laděným silákem Morholtem. Hynek Čermák poctivým, leč lehce natvrdlým králem Markem, Jaromír Nosek až pohádkově odporným našeptavačem Andretem a Hanuš Bor z potulného pěvce přeskočí třeba k potměšilému vychytralému mnichovi, který vymyslí, jak zachránit Isoldu před smrtí).
Nebaví-li vás tedy už naturalismus a nimrání se v nechutnostech, které tak často vidíme dnes nejen na filmovém plátně, ale i na scéně divadel, pak toto představení bude tou pravou náplastí na duši. Na druhé straně prý kohosi až ukolébalo k spánku (ale to může být taky dobře, ne?)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.