Muchova epopej v Brně - recenze Davida Kroči

V době vrcholících sporů o umístění Slovanské epopeje uvedlo Městské divadlo v Brně svůj ambiciózní projekt Muchova epopej. Tvůrčí síly v něm spojili libretista, scénograf a režisér Šimon Caban a autor hudby Aleš Březina.Recenzi inscenace připravil David Kroča.

Předem je potřeba upřesnit, že inscenace Muchova epopej se nezabývá dnes tolik diskutovaným výtvarným dílem, ale sleduje malířovu epopej osobní. Rozsáhlé epické vyprávění z historie Muchova života navíc vznikalo několik let, takže souvislost s aktuálními událostmi kolem nešťastného stěhování díla z Moravského Krumlova není nijak akcentována. Libretista Šimon Caban se soustředil hlavně na zkoumání složité umělcovy osobnosti, v níž se mísil velký talent s nepraktičností a roztržitostí. Velký prostor je věnován zvláště Muchovu pobytu v Paříži, kde žil ve víru velkých zakázek a společenského dění.

Režijní uchopení jistě atraktivní látky otevírá řadu otázek. Bezmála tříhodinová inscenace s podtitulem „vizuálně hudební divadelní zážitek" totiž postrádá patřičný náboj a energii a ani její tempo není nijak závratné. Tvůrci vědomě rezignovali na muzikálový žánr, v inscenaci se například vůbec nezpívá. Jde spíš o jakousi scénickou fresku, v níž osud slavného protagonisty zprostředkuje sled vizuálně působivých obrazů. Z rolí libretisty, režiséra a scénografa se Šimon Caban nejlépe zhostil úlohy posledně jmenované. Pro svou inscenaci navrhl variabilní scénu, na níž nápaditě mění prostředí, ale také evokuje klíčové situace mistrova života. Na jevišti se přitom neobjeví jediná reprodukce: Muchova díla jen v náznaku představují prázdné rámy, případně živé obrazy vytvořené přímo z postav na jevišti.

Skutečný zážitek má divák také z hudby Aleše Březiny. Autor hudby k filmům Knoflíkáři, Musíme si pomáhat či Kráska v nesnázích tentokrát složil nejen atmosférotvorné melodie, ale dokázal také vnést do jinak vcelku nevzrušivě plynoucího představení tolik potřebnou dynamiku a dramatičnost.

Michal Isteník v titulní roli dělá, co může a co mu scénář dovolí. Ačkoliv mnohdy nemá s kým hrát, podařilo se mu vytvořit poměrně plastický portrét muže, který potřebuje práci jako sůl a žije více svými fantazijními představami než každodenním životem. Z mnoha dalších aktérů vyniká ještě Markéta Sedláčková v dvojroli Muchovy celoživotní lásky Marie a francouzské herečky Sarah Bernhardtové, jejíž portrétování se zvrtne v jedno z nejvtipnějších míst inscenace.

Muchova epopej na jevišti Městského divadla v Brně mnohé překvapí tím, jak boří divácká očekávání. Nejde jen o to, že si všímá Muchova života bez touhy po skandálu. Jde také o zvláštní podobu divadelního tvaru, který udivuje propojením komorního s velkolepým a civilního s mimořádným.